Povídkový blog

Vítejte v domově fantazie

Prolog – Dítě

 

Stříbrná ulice byla šedá a pustá, bez jediného stromu. Jen na samém konci, kde ústila do šerého zákoutí, se ve stínu roubeného domu krčily dva rozkvetlé šeříkové keře.

O půl výšky dospělého muže výš se pohupoval vývěsní štít hlásající příznačně: Krčma U Šeříkové vůně.

Hospůdku vlastnil bohatý měšťan a za výčepního v ní sloužil lehce obtloustlý muž s vlídnou tváří, jemuž se všeobecně říkalo – Prcek.

Patřil k těm, které příroda neobdařila zrovna vysokým vzrůstem. Ale síly pobral za dva. Kolovaly povídačky, že kdysi býval vojákem. On sám však vyprávěl historky z vojenské služby výhradně o jiných.

V kuchyni vařila Prckova žena. Korpulentní dáma, kterou si místní štamgasti navykli vídat buď s válečkem, nebo vařečkou v ruce. Přes její přísné vystupování, to ale byla dobračka, která nikdy nedokázala být slepá k trápení druhých.

A právě díky ní zde našla práci i Michaela Kristondová, jeho dnešní oběť.

Rozkaz zněl jasně: „Ona i její nenarozený bastard musí zemřít!“

 

Přišel pozdě. Dítě se již narodilo.

Matka na prostém kavalci tiše oddechovala. Její tvář posetou vráskami spánek téměř vyhladil. Nebyla tak krásná jako jiná žena, které vzal život, přesto si při pohledu na ni vzpomněl na oči, které jej pronásledovaly.

Ruka s dýkou se zachvěla.

Dítě v kolébce ve spánku krátce zamrnělo.

Zavřel oči. Znovu ji mohl vidět. Tu ženu plavých vlasů a šedých očí tak pronikavých, že se pod jejich pohledem třásla kolena i otrlému hrdlořezovi. Rty jí zdobil úsměv porcelánové panny a hlas měla smířený a odevzdaný, když šeptala svá poslední slova…

Nebránila se. Prořízl jí hrdlo jediným rychlým pohybem. Udělal to tehdy, udělá to znovu! Rozhodl se.

Pohlédl na svou oběť. Přikročil k ní blíž. Skoro něžně jí odsunul pramen tmavých vlasů z čela.

Neprobudila se. Spánek novorodičky byl tvrdý a její tělo vyčerpané.

„Neboj se,“ zašeptal, „nechám tvého syna spát.“

Ostří proniklo kůží. Z rány se vyřinula teplá krev. Oči Michaely Kristondové se otevřely, aby je záhy přikryla a následně i zatlačila vrahova dlaň.

Byl konec.

Zbývalo jediné. Zbavit žití i nemluvně v kolébce…

 

Doporučené z našeho blogu:

  • Tulácké srdce – Tulácké desateroTulácké srdce – Tulácké desatero 1) Svobodné je srdce tuláka. 2) Nechce víc, než může mít. 3) Nenabízí, co nemůže dát. 4) Nikomu neslouží. 5) Jeho život je představení, Posted in Novinky, Tulácké srdce
  • Povídkový dárek od DannyPovídkový dárek od Danny Jsi to jediné co mám, je povídka, kterou mi Danny napsala jako dárek. Už nevím přesně k čemu. K Vánocům? K narozeninám? Jen tak? Netuším... Posted in Novinky
  • Hrdost a čest – Kapitola 5Hrdost a čest – Kapitola 5 Spěšné kroky zněly nocí možná až příliš hlasitě a to měla boty s měkkou podrážkou. Připadalo jí, že kroužková košile je moc těžká a zní jako klubko hadů. Meč neustále držela pod sukní a […] Posted in Hrdost a čest
  • Hora Osudu – Kapitola 1Hora Osudu – Kapitola 1 Buch… Brána magické univerzity se zavřela. Na vrchním schodě se mladá učednice ocitla zcela sama. Poslední nevlídný pohled věnovaný dubovým, kovaným dveřím, které byly ověnčeny magickými […] Posted in Hora Osudu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlásit

Subscribe me

* This field is required
error: Content is protected !!