Tvorba fantasy světa podle Jackie Decker

Dobré pondělní ráno,

dnes jsem na Facebooku ve skupině Odstartujte svoji knihu, našla zajímavý dotaz. Pro iliustraci vkládám printscreen, abyste se mohli sami pokochat nadnesenou otázkou.

Obvykle sem tímto způsobem vkládám vtipné perličky, ale toto je zcela jiný případ. Jde totiž o to, že jsem se rozhodla k otázce vyjádřit, ale nebylo mi dovoleno vložit komentář. Předpokládám, že kvůli jeho délce (přes dvě strany A4 písmem Times New Roman velikosti 12). Proto jste usoudila, že když se mi jej podařilo sepsat, vložím jej alespoň sem. Koneckonců od toho mám blog.

Hezké čtení…


Má rada je, psát si to co aktuálně potřebuješ. Dám příklad. Mám postavu, jejíž příběh chci napsat. Mám k té postavě stručný nástin historie. Mám počáteční situaci. V níž by měla být představena čtenáři. Jenže nemám svět, ve kterém se bude pohybovat. Do žádného z již zavedených se mi nehodí, tak je jasné, že musím vymyslet svět nový. Takže za prvé vím, že se dotyčná postava bude pohybovat ve šlechtických kruzích na císařském dvoře. Výborně, takže první co musím mít vymyšlené je hierarchie šlechty. Nezabíhám do přílišných podrobností. Ale obecně. Kdo je nahoře, kdo pod ním. Jaká mají práva, jaké jsou šlechtické rody. K jakému našemu historickému období by se to dalo připodobnit…

Dále třeba vím, že postava nějakým způsobem manipuluje s magií. Takže si musím vymyslet pravidla pro magii. Prozatím obecně. Používají se zaklínadla? Nebo stačí síla vůle? Co hudba, malířství, jiná umění, mají nějaký magický podtext? Co transportní magie? Mohou si kouzelníci procházet portály, jak se jim zamane, nebo jsou nějak omezeni? Prostě jen ty základy, abych věděla, co magie v mém světě cca může. (To je dost důležité, protože teoreticky ve fantasy mohu vždycky říct, že to a to se stalo, protože magie. Magie, je ve fantasy zázračné slovíčko, které řeší půlku autorových problémů. Ale i tak by to mělo mít hlavu a patu.)

Takže mám magii. Ale pokud mám magii, další důležitou otázkou je náboženství. Totiž pokud tam mám kouzelníky dělající zázraky prakticky denně, co víra? Jsou mágové něčím jako bohové? Jak je vnímá společnost. A věří v něco? Pokud ano tak v co? Je dobré vytvořit si alespoň základní panteon bohů. Máte-li víc říší, nebo národů, může mít každý svůj, ale není nutné se tím obtěžovat hned, pokud neplánujete střetu rozdílných kultur hned od začátku, nebo nemá dokonce být hlavním motivem příběhu.

Takže už víme, jak nám funguje světská moc, náboženství a magie. Můžeme si tedy říct, jaké mezi těmito oblastmi existují vzájemné vazby. Následně se musíme zamyslet nad tím, KDE se nám bude příběh odehrávat. Jistě mám vymyšlenou šlechtu v jedné říši, ale nevím, jak ta říše vypadá…

A tak potřebuji mapu. V této fázi si tedy nakreslím mapu. Jak velkou? Jak obsáhlou? Kolik? To je vždycky různé. Pokud jsou postavy na úrovni kmenové, asi mají o světě menší vědomosti než postavy cca z období renesance… Takže já si teoreticky můžu nakreslit geografickou mapu planety, poloostrova, části kontinentu. Územní a geografickou mapu té konkrétní říše a okolních zemí. A o něco podrobnější mapu říše, v níž mi příběh začíná. Čímž má teoretická vize dostane konkrétnější obrysy. Kdykoliv se mohu na mapu podívat a zjistím, jak dlouho mi potrvá dostat se z místa A do místa B. Ale zároveň je to pořád jen mapa nějakého rozlehlého místa na světě, kde mám zatím pár větších měst, nějaké ty řeky, pohoří, hlavní cesty… Ale kdykoliv si řeknu, jo teď potřebuju v příběhu nějakou věž. Tak jí umístím… třeba SEM! Protože dopředu se opravdu těžce promýšlí každý detail a hlavně není dobré se jako autor hned od první minuty tvorby světa absolutně spoutat do svěrací kazajky vlastních reálií.

Řeklo by se, že můžeme začít psát. Ale pak začnete a najednou si uvědomíte, no jo, ale co je vlastně za den? A jak se tam dny jmenují? Má tamní týden stejných sedm dní jako u nás? Co měsíce? Mají jich 12? Jak se jmenují? No vida, Měsíc… Má planeta vůbec měsíc? Jeden? Dva…? Deset? Takže z obyčejné myšlenky: „Potřebuji si vytvořit funkční kalendář“, je najednou: „Jak moc chci. aby se mi planeta lišila od té naší? A byl by na ní pak vůbec možný život?“

Ve výsledku jde ale hlavně o to, vytvořit si kalendář. Kolik dní má rok, jak se dělí do celků, jak se ty celky jmenují? Jaký mají letopočet, od čeho jej datují atd. Protože to jsou takové základní věci, které pokud je tvoje společnost už na nějaké úrovni se používají v běžném hovoru i myšlenkách postav.

„Půjdeš v pátek na tancovačku?“

– „Je sobota a ty už zase myslíš na pátek?“

Nebo

„To nevíš, že v prvním cyklu doby oblázků, čtvrtletí země, 157. roku od skonu Saně někdo zavraždil tehdejšího císaře?“

Tohle všechno, alespoň ve své obecné formě, je něco, bez čeho bych se třeba na počátku nehnula. Jenže pak člověk začne psát a najednou si uvědomí, no jo! Co názvy rostlin? Zvířat? Vůbec, co fauna a flora v tom světě? Buď si rovnou začnu vymýšlet a s každým popsaným zvířetem nebo stromem si udělám novou poznámku do „bestiáře“, nebo použiji běžné názvy rostlin a zvířat s tím, že později jim dám jiná jména. Některé věci si totiž skutečně můžeme nechat na později. Pokud se nemá jednat o nějaké mýtické zvíře, které je pro příběh důležité a tedy si musím monstrum promyslet, pojmenovat, popsat a vysvětlit čtenáři, tak nemám důvod detailně popisovat strom, který hrdina aktuálně míjí, pokud ho ten strom zrovna nechce spolknout jako malinu. Což zase hodně záleží na tom, kde se příběh má odehrávat, a čeho se týká. Když budu psát dobrodružnou výpravnou epickou fantasy, tak asi nebudu nechávat faunu a floru na později, ale zase nepotřebuji mít na počátku vymyšlenou šlechtu. A zase v příběhu, jehož hlavním motivem jsou pletichy, není řekněme zvířena a květena až tak podstatná…

Čím víc potom píšeš, a příběh se rozvíjí, narážíš na další a další otázky, které tě nějakým způsobem zbrzdí. Kupříkladu napsala jsem pár kapitol a zjistila jsem, že v příběhu zaměřeném na pletichy, mi nestačí obecný náhled do šlechty. Najednou jsem potřebovala znát rodokmeny všech hlavních šlechtických rodů 300 let nazpět. Takže pak se sedělo u rodokmenů docela dlouho. Pak jsem začala řešit následnictví trůnu jako takového. Kvůli různým rodinným vazbám, kdo vlastně má nárok na trůn a jak veliký? Jakými pravidly se to řídí?

A o to vlastně jde. Když píšu román, postupně narážím na další a další věci, které nutně potřebuji mít promyšlené a sepsané někde bokem. A když řeším třeba desátou věc, tak se zase musím opírat o to, co už bylo vymyšleno dříve, aby si mi reálie nezačaly odporovat, protože to by byl do budoucna při revizích problém. Ono těch problémů bude dost i bez zjevných logických chyb…

A pokud píšu krátkou povídku, třeba do soutěže, nebo jen tak pro radost, tak není třeba toho vymýšlet příliš. Už proto, že to čtenáři stejně příliš nevysvětlíš. Takže je dobré buď už mít svět vytvořený a dávat jen náznaky. Nebo ani svět celý netvořit a nesnažit se dávat víc než náznaky.

Řekněme chci napsat fantasy povídku o dvou válečnících (šermíř a bojovník), kteří jdou vykrást nekromancerovu hrobku za pomoci mladého čaroděje. Co o nich tedy potřebuji čtenáři sdělit? Jak vypadají, jak jsou vyzbrojeni, jakou mají povahu, stručně jak se k té hrobce dostali a že si už mnohým prošli. Rozhodně ale nemusím popisovat každý strom, nebo květinu, na kterou šlápli a dávat všemu rozmanité a složité názvy. Mohu něco málo nastínit o tom nekromancerovi, ale zase není třeba příliš. Důležité není, co bylo, ale co je teď, a co oni o tom místě vědí nebo naopak nevědí. Nepotřebuji šlechtické rody, kalendář ani jinou mapu než mapu podzemí. Pokud nepočítám, že z toho světa budu v budoucnu psát něco dalšího, tak si názvy míst, kde třeba získali klíče nebo důležité informace než došli k hrobce, mohu vycucat z prstu a čtenář nic nepozná, dokud to bude mít hlavu a patu. A o to přesně jde. Aby čtenář nepoznal, že právě jedete z oleje. Je to jako na divadle, když zapomenete text. Důležité je říct alespoň něco, aby divák netušil, že jste úplně v loji.

Ale zase vám to musí dávat alespoň nějakou logiku. Ne, že se v jedné chvíli bude váš hrdina dívat do tlamy nějakého tvora, a o chvíli později se čtenář dozví, že tento tvor obvykle žije pod kůrou určitého druhu stromů. Protože pak vysvtávají otázky, jak velká asi byla ta tlama, do které ten člověk tak vyděšeně zíral? Nebo hůř, jak obrovitánské asi musejí být ty stromy?

Závěr za mě tedy je, že si práci na reáliích lze ulehčit. To do jaké míry a jak vždy závisí na autorovi a povaze příběhu, který chce psát.

Kupříkladu znám autorku, která když neví absolutní detaily toho kolik kde je stráží, po jaké době se střídají, jakou mají přesnou výstroj, kolik z nich kouří dýmku, kolik žvýká tabák a kolik chodí do nevěstince, jestli a jak početné mají rodiny atd. atd., tak nenapíše ani že si ten vévoda za dveřmi šel lehnout. Proto má problém dílo vůbec začít, natož dokončit.

Na druhé straně nemít informace vůbec o ničem a prostě psát je sice také řešení, ale může se vám stát, že se posléze při revizích dostanete do bodu, kdy se opravdu velmi zapotíte, ne-li dílo rovnou odhodíte do koše, protože abyste vyřešili jednu věc, museli byste změnit celý zbytek příběhu.

Tedy podstatné je zkoušet a najít si ideální řešení, které vyhovuje právě vám. Někdo potřebuje poznámky v bodech, někdo v obsáhlém textu, někdo musí mít obrázky, někdo zase obří tabuli jako vyšetřovatelé v detektivkách… Vždy je to autor od autora.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

2 reakce na Tvorba fantasy světa podle Jackie Decker

  1. A proto raději nepíšu fantasy 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *