Ty jsi klíčem – Kapitola 10

Pochopení

*Záblesk*

    Spal. Spal a po dobu spánku navštívilo chlapcovo vědomí mnoho z paraelních světů. Učil se všechny nové objevy i když jich nebylo zase tolik, za třicet let spánku.

    Leon otevřel oči. Srdce se mu rozběhlo divokou rychlostí a on cítil chlad. Věděl co následuje po probuzení, ale chvíli se jen choulil stočený do klubíčka jak se snažil zahřát své prochladlé tělo. Cítil žízeň. Žízeň a hlad, za léta strádání jeho těla. Byl pohublý. Ani nečekal něco jiného. Když konečně nabral tolik sil aby vstal zahleděl se na svůj obraz v zrcadle. Vůbec nezestárl…

    Jako první vedl své kroky tam, kde mohl smočit rty ve vlahé vodě a nasytit své tělo něčím dobrým. Jakmile se mu toto podařilo v rodině dobrých lidí, které nalezl nedaleko svého úkrytu vypravil se na místo, kde Doufal naleznout svého přítele Bastiana. Věděl že už z něj touto dobou bude dospělý muž a že on mu sotva kdy dokáže vysvětlit jak bylo možné že on tak starý není, ale přece si přísahali…

    „Synu. Nikolivěk klíč je důležitý. To srdce tvé ukrývati navždy bude přátelství vaše. Ty jsi tím klíčem…”, vzpomněl na slova svého otce.

    „Klíč jen symbolem měl se státi…” zašeptal do ticha lesíka kolem skal. Znal tu cestu velmi dobře i když se trochu pozměnila za ta léta. Nalezl vchod do jeskyně a vešel. Kráčel pomalu a opatrně až do místnosti, kterou si kdysi s Bastianem vyhlédli.

 

    Plazil se jeskyní. V těchto místech ještě nebyla dost široká. Marně vzpomínal na čas, kdy tímto místem prolézal jako kluk. Už to bylo mnoho let, kdy zde byl naposledy. Obával se vstoupit na místo, které bylo jemu i jeho příteli, kdysi dávno téměř svaté.

    Nemluvil. Ani když se před ním otevřela jeskyní místnost, kde kdysi dávno skládat slib. Bastian vklouzl do místnosti a zamířil k zadní stěně. V ruce svíral malý klíček a právě tímto klíčem začal do zdi rýt podivná slova.

    „Non saturo pollicitation, amator,” šeptal stále dokola, než se jeho slova pevně vryla do kamene. “excuso, prex,” zakončil. Ruce se mu třásly a z očí se mu koulely slzy. Už dávno nebyl chlapcem. Už dávno nebyl tím chlapcem, který sem v doprovodu Leona vkročil za svitu jen malé lucerničky. Dávno už nebyl tím hochem, který věří v něco jako Svatyně přátelství. A přece plakal.

     Otočil se. Klíč, který se při jeho rytí ohnul upustil na zem a pak z těžkým srdcem odcházel.

 

    „Bastiane?” oslovil Leon svého přítele a vyšel ze stínu.

    „Leone?” podivil se muž před ním. Stáli nyní proti sobě oba neschopni jediného slova.

     „Já Bastian Lourne přísahám při klíči jež pokřtil místo toto. Přísahám ve Svatyni přátelství, že žádné z propadlišť času a nebezpečenství světa nepřetne přátelství naše.”; “Nyní vyslyš, příteli, i přísahu mou. Při klíči otce mého, při všem co svátostí je mou, já Leon McBarton, skládám přísahu. Navždy zovat se budu přítelem tvým, navěky, že nikdy nezradím.”, vybavilo se oběma.

    „Odpusť,” zašeptal Bastian.

    „Odpusť,” zašeptal Leon. Bastian už nedokázal zadržet své slzy.

    „Odpusť, že já potrativši náš přátelství klíč. Neopoměl já však slib svůj. Dále zovati bych se toužil přítelem tvým…” začal Leon, ale už nedokončil co tolik chtěl říct.

    Bastian se od něj odvrátil a zahleděl se na nápis zdobící stěnu za ním. Vzedmula se v něm zvláštní vlna zlosti, kterou si neuměl vysvětlit. Nyní stál před ním. Ten kterému sem nápis ryl stál před ním stejný jako když se vytratil. Snad pomyslel, že šílenství ho obestřelo, nebo třeba že podlehl ďáblu. Aby si uspořádal své myšlenky došel ke zdi a z kamenné země zvedl klíč, který tam předtím upustil.

     Beze slova jej o chvilku později podal Leonovi se slovy: „Nepotratil jsi klíč, který já z kapes tvých uzmul.” Leon se na svého přítele díval nechápavě. Udělal několik kroků a všiml si nápisu na zdi. Uměl latinsky velmi dobře. Za léta v paraelních světech, které jeho mysl navštívila. Věděl, že nápis zde vyrytý psal, někdo kdo znal sotva několik slovíček, ale porozuměl co bylo psáno. Podíval se znovu na kámen a pak na klíč ve své dlani. „On učí tě? Alchymii? Vědu bohem zakázanou?”, vybavila se mu nyní slova jeho přítele. „Ničeho Neboj, synu. Všemu jsem tě naučil. Nyní museti budeš ulehnout ku spánku.”, tentokrát vzpomněl na otcova slova a naléhavost jeho hlasu když mu o chvíli později v laboratoři sděloval, že ho brzy jistě čeká soud a upálení jako trest. Pochopil…

     Leon se prudce otočil, ale sotva to udělal a uzřel fanatický lesk v očích Bastianových rána do hlavy mu otupila mozek a všechny smysly jeho těla. Leon padl tváří k zemi. Snad by ještě byla naděje na jeho záchranu, kdyby o ni někdo stál. Bastian Lourne však už o nic takového nestál. Zhrozil se sám sebe a svého činu. Propadl šílenství, které mu způsobil přítelův návrat a výčitky svědomí. Opustil místo, kterému kdysi říkali Svatyně přátelství a už jej víckrát nenavštívil.

Doporučené z našeho blogu:

  • Ty jsi klíčem – Kapitola 2Ty jsi klíčem – Kapitola 2 Je tu další ráno a s ním i nová kapitola Klíče. Jak můžete vidět na stránce s odkazy a popisy jednotlivých dokončených kapitolových projektů, je uvedeno 11 kapitol. Přesně tolik tento můj […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 6Ty jsi klíčem – Kapitola 6 Dobré odpoledne, dnes jsem byla u lékaře. Kontrolní rentgeny vypadají prý dobře. Příští týden se půjdu domluvit s lékařem kdy by mi vyndali jeden ze šroubů, které mám v noze, což by mělo […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 5Ty jsi klíčem – Kapitola 5 Dobré odpoledne, hlásím, že se mi roztavil a rozjiskřil power cord k adaptéru, což znamená, že můj noteboo vydrží nabytý při nejlepší vůli dvě hodiny. Což není úplně málo, ale také to […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 7Ty jsi klíčem – Kapitola 7 Dobré odpoledne, v mém zdravotním stavu nenastala žádná změna, ale je 1. září a obě mé dcery nastupují do školy. Ta starší na učiliště, ta mladší do 5. třídy základní školy. Je hrozné […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *