Ty jsi klíčem – Kapitola 9

Vidění

    Konečně se k tomu odhodlali. Od první návštěvy v jeskyni uplynul už měsíc a půl a oba chlapci byli napnuti k prasknutí. Nepotřebovali nic extra. Měli jen dvě baterky, halogenovou svítilnu a batohy se svačinou. Vlastně totéž jako při druhé návštěvě toho místa. Moc toho nenamluvili než se dostali na místo.

    „Tak co mám dělat?” ptal se ho Paull.

    „Potřebuju abys hlídal. Dotknu se jeho lebky a nejspíš upadnu do transu. Nevím jak to vypadá pro mý okolí. Každopádně mě nebuď, ano?”

    „A co když se neprobereš?”

    „To by se nemělo stát…” Ale pozor. Musím tě varovat. Může to být i nebezpečné…, vzpomněl si na matčina slova. Raději svému kamarádovi neřekl že by se už nemusel probudit, nebo že by to na něm mohlo nechat nějaké následky.

    Brad si klekl ke kostře uprostřed místnosti, která ležela stejně jako kdykoliv předtím a oběma rukama pevně uchopil Leonovu lebku. Vnímal tok energie na tom místě a srdce mu divoce tlouklo. To všechno se ale záhy rozplynulo…

***

     „Pojď, příteli a zři toto skvostné místo.” rozpřáhl chlapec rukama. Bylo mu sotva osm let a jeho nadšení neznalo mezí. Malá lucernička v níž plápolal oheň stále teď uprostřed malé jeskyňky v jejíž místnosti oba chlapci stáli.

    „Pravdu díš, Leone, však přeptati se musím, proč jsi mne na toto místo uvedl?” ptal se druhý chlapec.

    „Toť jest správná otázka,” řekl tajemně Leon a vytáhl z kapsy malý ocelový klíček. Uchopil klíč do obou dlaní a podržel před sebou: „Křtím tuto jeskyni. Křtím ji svým srdcem a upřímností slov jež dím. Nechť od dnešního dne je známa jen coby Svatyně přátelství.”

    „Přísahej,” řekl Leon naléhavě, “přísahej, Bastiane, přísahej, že dálavy věků nepřetnou naše přátelství.” Bastian chvíli váhavě hleděl na svého kamaráda, ale pak přeci jen slova přísahy vyřkl: „Já Bastian Lourne přísahám při klíči jež pokřtil místo toto. Přísahám ve Svatyni přátelství, že žádné z propadlišť času a nebezpečenství světa nepřetne přátelství naše.”, přísahal Bastian v plápolavém světle lucerničky.

    „Nyní vyslyš, příteli, i přísahu mou. Při klíči otce mého, při všem co svátostí je mou, já Leon McBarton, skládám přísahu. Navždy zovat se budu přítelem tvým, navěky, že nikdy nezradím.”

     Čtyři dlaně svírali klíč. Čtyři dlaně a dva chlapci na jejichž tvářích hrál úsměv.

*Záblesk*

     Byli v jeskyni. Leon seděl v sedě se zkříženýma nohama na nichž měl položenou knihu v kožené vazbě a Bastian držel v ruce zapálenou svíčku a pozoroval zadní stěnu místnosti. Mezi oběma chlapci vládlo napětí.

    „Jak porozuměti mám slovům tvým, že otec tvůj jest alchymistou?”

    „Pravdivá ta slova jsou. Jak ještě bych dokázati měl co jest pravdou?” ptal se Leon, který evidentně hltal každé slovo knihy před sebou.

    „Proč toliko věnuješ se četbě, nyní?”

    „Abych připraven byl na další z lekcí, otce svého. On mistrem mým se stal.”

    „On učí tě? Alchymii? Vědu bohem zakázanou?” ptal se Bastian a z jeho hlasu zazníval strach. Teprve teď Leon zvedl hlavu z knihy. Chvíli na sebe jen hleděli. Byl to pohled, který pro oba měl vážný význam. Tím pohledem říkal Bastian svému přítele v jakém nebezpečí se ocitl a Leon zase že stále věří v jejich přátelství a slib, který dali jeden druhému.

*Záblesk*

    Byl týden po Leonových desátých narozeninách. Už porozuměl hodně věcem, které alchymie skrývala. Otec ho mnohému naučil a připravil ho i na cestu. Chlapec věděl že to bude brzy, kdy se na ni bude muset vydat. Inkvizice už zasáhla Rawneovi a nyní se chystala i na ně.

    „Ničeho Neboj, synu. Všemu jsem tě naučil. Nyní museti budeš ulehnout ku spánku.” Chlapec přikývl svému otci. Vůbec se mu nechtělo ulehnout ke spánku na celé roky kdy po dobu transu nebude téměř vůbec stárnout. Bál se. Několikrát už ten lektvar vypil aby se naučil jak se probudit, ale vždy spal sotva několik dní. Nyní to mělo být jiné a on to věděl.

    „Můj přítel. Bastian… Rozloučiti já nestihle se s ním. Náš klíč přátelství já potratil, otče.” naléhal na otce. Z očí mu tekly slzy. Přál si zůstat s otcem. Přál si zůstat s Bastianem. Nyní se na něj otec chápavě podíval a přiklekl k němu.

    „Synu. Nikolivěk klíč je důležitý. To srdce tvé ukrývati navždy bude přátelství vaše. Ty jsi tím klíčem…”

Doporučené z našeho blogu:

  • Ty jsi klíčem – Kapitola 6Ty jsi klíčem – Kapitola 6 Dobré odpoledne, dnes jsem byla u lékaře. Kontrolní rentgeny vypadají prý dobře. Příští týden se půjdu domluvit s lékařem kdy by mi vyndali jeden ze šroubů, které mám v noze, což by mělo […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 2Ty jsi klíčem – Kapitola 2 Je tu další ráno a s ním i nová kapitola Klíče. Jak můžete vidět na stránce s odkazy a popisy jednotlivých dokončených kapitolových projektů, je uvedeno 11 kapitol. Přesně tolik tento můj […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 5Ty jsi klíčem – Kapitola 5 Dobré odpoledne, hlásím, že se mi roztavil a rozjiskřil power cord k adaptéru, což znamená, že můj noteboo vydrží nabytý při nejlepší vůli dvě hodiny. Což není úplně málo, ale také to […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 7Ty jsi klíčem – Kapitola 7 Dobré odpoledne, v mém zdravotním stavu nenastala žádná změna, ale je 1. září a obě mé dcery nastupují do školy. Ta starší na učiliště, ta mladší do 5. třídy základní školy. Je hrozné […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *