Za branami Jericha – Kapitola 34

34

Vědci postupně proměřili místo, kterého se Anderson dotknul, mnoha přístroji. Výsledek byl ale vždycky stejný – nic. Raynolds samozřejmě jejich snažení neshledával nijak zajímavým, ale kupodivu se udržel a nechal je pracovat. Z mírné apatie k dění okolo jej vyvedlo až to, když jeden z nich sebral své přístroje a oddělil se od ostatních. Raynoldsovi se to vůbec nelíbilo, což dal také jasně najevo.

„Hej, ty, kam si myslíš, že lezeš?“

-„Já?“

„Ne, Anderson. Jasně že ty!“

„Chci vyzkoušet jinou stavbu. Třeba je tahle jen vybitá.“

„A že by ses třeba nejdřív zeptal?“

Vědec se nadechl, jako by chtěl říct něco dost od plic, ale pak se rozhlédl po ostatních a očividně si to rozmyslel. I tak ale pokračoval tónem, který naznačoval, že příliš nadšený není.

„Pane Raynoldsi, mohl bych vás požádat o menší, soukromý, rozhovor?“

Raynolds, který vypadal stále stejně, tedy jako kus kamene, vytesaného do podoby vzdáleně připomínající člověka, došel k vědci, jež jej oslovil. Spolu pak ještě poodešli další kus od ostatních. Když se zastavili, vědec rovnou spustil.

„Pane Raynoldsi. Nikdo tu nezpochybňuje vaší důležitost, ani schopnost použít všechno okolo sebe jako zbraň hromadného ničení. Neznám nikoho, kdo by se s vámi chtěl poměřovat v souboji a vaše dovednost přežití by mohla být příkladem. Ale když dojde na naší práci, nevíte vůbec nic. Když nám budete neustále házet klacky pod nohy, když se vás budeme muset na všechno ptát a když nás nenecháte v klidu pracovat, budeme tu o dost delší dobu. Nikdo z nás vám nemluví do vaší práce. Nerozumíme jí, ale věříme, že jí děláte dobře, což dokazujete poměrně často. Ale nám nedovolíte, abychom to ukázali také. My věříme vám, vy věřte nám. Až se dostaneme do situace, kdy vás budeme potřebovat, také vám do toho nikdo nebude mluvit. V takovou chvíli nejspíše každý bez výhrad svěří svůj život do vašich rukou. Taková chvíle ale teď není. Nic nás tu nechce sežrat, nikdo po nás nestřílí a dokonce se tu nikdo ani nebouří. To ostatně považuji za menší zázrak a jistě na tom máte svůj velký podíl. A teď mi dovolte, abych i já mohl ukázat, že tu nejsem jen na ozdobu a nechte mě pracovat.“

Raynolds během celého monologu nehnul ani brvou a čekal, až vědec domluví. Když ta chvíle nastala, velmi klidným a nezúčastněným hlasem vědci odpověděl.

„Příště se prostě zeptejte.“

Pak se otočil a vrátil se tam, kde stál před tím.

Vědec jen zakroutil hlavou, otočil se od Raynoldse a zamířil k další budově. Na cestě k ní ještě polohlasně pronesl cosi o ztraceném případu, ale dále už se věnoval svému záměru.

Nejdříve, stejně jako Anderson, odloupal vrstvu písečného materiálu. I zde se pod nánosem skrýval lesklý, kovu podobný, povrch. Pak velmi opatrně přibližoval čidlo přístroje k odhalenému místu. Ale nic se nedělo. I když se nakonec místa měřidlem dotknul, stále nic. Opět vyzkoušel několik různých nastavení, ale bez jakéhokoliv výsledku.

Sklopil hlavu, sbalil přístroje opět do brašny a chystal se vrátit mezi ostatní. Pohledem se ale zastavil na Raynoldsovi, který jej, alespoň pokud mohl na tu vzdálenost odhadovat, sledoval.

Kdyby Raynolds uměl odezírat ze rtů a kdyby to dokázal i na takovouto vzdálenost (a kdo ví, zda to umí, nebo ne), vypozoroval by jen jedno slovo: “nasrat“.

Vědec upustil svojí brašnu do písku, sundal rukavici kombinézy a odhalenou rukou se dotknul lesklého povrchu stavby.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *