Za branami Jericha – Kapitola 37

37

Kapitána vyrušilo v dalším čtení zaklepání na rám dveří.

Jo, přesně teď potřebuju, aby mi sem někdo vlez.

„Kapitáne?“

Co se zas posralo?

„Ano pane…?“

-„Četař Stevens, kapitáne.“

Kapitán se konečně donutil zvednout oči od čtecího zařízení a otočil se s křeslem směrem ke Stevensovi. Ve dveřích stál mladý voják.

To už je tam venku Ray všechny postřílel, nebo co?

„Stalo se něco vážného, že nejste na obvyklé stráži?“

-„Víte… Ehm. Říkal jsem si, že hlídat dveře ven není až tak důležité, jako hlídat, co se děje venku. A když se všichni sebrali a odešli od obrazovky, tak jsem se přesunul tak, abych na ně viděl…“

Když voják mluvil, nervózně si mnul ruce a přešlapoval na místě.

To fakt Ray někoho zastřelil?

„Pokračujte, Stevensi.“

-„Ono se vlastně nestalo nic až tak závažného, alespoň zatím ne. Jen… Že… No… Jeden z vědců tam docela popichuje Raynoldse. A navíc z dotyčného vypadlo, že je Andersonúv syn. A myslím, že taková kombinace není tou nejlepší, pane.“

Ježiši! Takže máme venku celou Andersonovskou rodinku. Na druhou stranu nemusim složitě zjišťovat, kdo je ten synátor.

„Děkuji za informace. Půjdu se tam podívat.“

Kapitán vypnul čtečku a vstal. Voják mezitím stál u dveří a stále si žmoulal ruce.

„Děje se něco?“

-„Ehm… Myslíte, že bych vás mohl o něco požádat, kapitáne?“

„Požádat mě samozřejmě můžete.“

-„Nemohl byste, prosím, pomlčet před Raynoldsem o tom, že jsem opustil stanoviště?“

Sakra! Z toho chlapa de strach i když je kilometry odsud.

„Myslím, že v tom nebude problém. Ale snad by z toho nedělal zas nějakou moc velkou vědu, ne?“

-„Při vší úctě, kapitáne, to asi neznáte stejného Raynoldse, kterého znám já.“

Tenhle mladíček toho o Rayovi asi musí vědět spoustu. I když…

Kapitán se zastavil těsně před tím, než by opustil můstek a zkoumavě pohlédl na vojáka.

„Co víte o Raynoldsovi?“

-„Pane?“

„Říkal jste, že ho znáte a já toho o něm moc nevím. Co o něm víte vy?“

-„Krátce jsem sloužil pod jeho velením v armádě, pane.“

„O armádě mi něco málo říkal. Jaký byl velitel?“

-„No… Ehm… Víte… Když říkám krátce, tak myslím opravdu krátce.“

„A to znamená?“

-„Zhruba půl hodiny, pane.“

Co?

„To je… Opravdu velmi krátké velení. Moc o tom nevím, ale asi to není úplně standardní, že ne?“
-„To skutečně ne. Ale byla to jeho poslední půlhodina v armádě.“

A hele.

„Takže vy víte, jak a proč odešel z armády?“

-„Asi bych tomu neříkal přímo odchod, pane.“

„Tak mi povězte, co se stalo.“

Kapitán se otočil zpět do místnosti a ukázal vojákovi, aby jej následoval, což dotyčný udělal.

Kapitán se usadil zpět do křesla.

„Posaďte se, Stevensi.“

Voják se sice chvíli rozpakoval, ale když kapitán nevypadal, že by chtěl něco na výzvě měnit, posadil se.

„Tak, Stevensi, řekněte mi, proč Raynolds skončil v armádě.“

-„Pane, když zastřelíte svého velícího a ještě uděláte pravý opak toho, co po vás chtěl, těžko můžete zůstat u armády.“

Rayi, ty ses neskutečnej magor!

„Počkej, ty chceš říct, že on zabil svého velitele a oni ho nepopravili? Nebo alespoň nezavřeli?“

-„Asi by to udělali, kdyby Raynolds nebyl hrdina, který sám dokončil celou misi.“

„No dobře… Víš co? Začni pěkně od začátku a snaž se nic nevynechat.“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *