Zdravím,
nedávno jsem tu zmínila chystanou sbírku povídek. Pracuji na ní pomalu, po kouskách, ale o to intenzivněji. Dotýká se věcí, o kterých se často mlčí – ne proto, že by nebyly důležité, ale protože bolí.
Psaní je pro mě v těchto dnech zvláštně hluboký proces. Čím víc se do jednotlivých textů nořím, tím víc mám pocit, že sestupuji níž… a zároveň blíž k jádru.
Sdílím tento šepot z procesu tvorby jako malou kotvu. Některé příběhy se nekonzumují, některé je potřeba přežít…