Nad hvozdem mých myšlenek,
starším než tělesný věk,
stahují se písečná mračna,
táhnoucí se do nekonečna.
Hrubá zrna bičující koruny,
nedokáží vyrvat kořeny.
Dusivá žluč sucha
nepřehluší muka.
Až bouře přejde,
les znovu vzejde
a já tam v něm budu stát,
pouze na čas jsem šla spát.