Koncová světla vlaku života
že tmy mi mávala.
Chtěla jsem za nimi jít,
tunel však neviděla.
Po slunném dní
pražce plakala dehtové slzy.
Nohy mě bolely
a půjčené polobotky si stěžovaly.
Konec je v nedohlednu,
začátek ztracen.
Ploužím se za světlem.
Je už dluh splacen?
Nevím…