Bledá Růže – Prolog

Prolog

Bílý kůň uháněl po loukách nesouc na hřbetě svou jezdkyni. Čtrnáct dní cesty měla před sebou stejných, jako když jela sem k hlubokým hvozdům elfí říše. Bílé vlasy jí rozevlál vítr sotva koně popohnala v cval. Bledé šedé oči měla upřené k obzoru, ale neviděla, co ji čeká na jeho konci, neb žádný konec její cesta neměla. Snad jím mohla být oprátka či smrt rukou zápasníka nebo tlama některého ze lvů a stejně tak i věčná samota prodlená ve stesku, kámen v hloubi vlastního srdce i dýka, jíž tak pečlivě střežila uvnitř jedné z kapes. Kdyby se jí někdo zeptal proč, podala by mu zrcátko a dva kousky pergamenu střežící tajemství vepsaných vět. „Abych se mohla ještě někdy podívat do zrcadla, abych mohla odpovědět a abych pochopila co je psáno…“

Jenže nebyl nikdo kdo by se jí zeptal. Kdo dokázal proniknout skrz tvrdou hráz jejího nitra. Jediný muž se jí zeptal, ale tomu odpověděla jinak, vždyť to byl její otec.

Ještě jedinkrát se ohlédla k hlubokému hvozdu. Vzpomněla si na noc, kterou tam strávila, na setkání s elfy, kteří do hvozdu odešli. Čekala ji změna. Opravdu je na ni ale připravená? Opravdu se chce pokusit takový život vést…?

Pohlédla zpět k obzoru na východě a z úst jí unikl povzdech. To nedokážu…, s touto myšlenkou pak práskla do otěží a nohami sevřela slabiny věrného oře. Musela spěchat…

Znovu prožívala uplynulý rok a vždy končila ta vzpomínka smrtí. Ne však její, ale někoho jiného… Někoho o kom tušila, že ho dříve věrně znala. Věděla, že si musí vzpomenout, ale bála se těch vzpomínek. Bála se bolesti, kterou mohly nést. A přece věděla, že za nimi půjde. Že bude žádat o možnost vědět více… Vzpomínky byly jejím klíčem k nápravě.

Abych se mohla ještě někdy podívat do zrcadla…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.