Dvě strany jedné mince – Kapitola 6

URARAKA OCHACO a IIDA TENYA

 

I když tak nebyli s Chihirem domluvení, Uraraka se rozběhla napřed. Bakugo nevypadal zrovna příčetně a ona se svou schopností neměla, jak svému parťákovi pomoci. Pospíchala proto nahoru a hledala, kde tu bombu asi tak schovávají…

Když ji konečně objevila, zjistila, že ji hlídá Iida. Skrytá za sloupem použila vysílačku v uchu, kterou dostali před začátkem zkoušky a kontaktovala Chihira:

„Chihiro, našla jsem cíl. Je v pátém patře. Místnost v pravém rohu směrem do silnice, jak jsi na tom ty?“ zajímala se starostlivě.

Iida si jí všiml. Zrovna byl plný myšlenek na to, že musí začít přemýšlet jako zloduch, pokud chce uspět v téhle zkoušce. Otočil se jejím směrem a jeho pronikavé oči vykukovaly z pod hledí helmy. Zabodly se přímo do jejích, když říkal, že je extrémně zlý.

Úplně jí to vyrazilo dech.

„Už si přišla, Urarako? Věděl jsem, že přijdeš sama, už když Bakugo odešel! Tvůj quirk umožní předmětům létat. Proto, než jsi přišla, jsem to tu důkladně uklidil. Teď nemůžeš použít svoje triky! Zbabrala jsi to, hrdinko!“ Po jeho proslovu následoval opravdový zlounských smích. Nikdy by něco takového do Iidy neřekla. Na druhou stranu, znají se přeci tak krátce…

 

BAKUGO KATSUKI

 

Zařval jsem. Vědom si toho, že Chihiro má pořád aktivovaný bič, udeřil jsem ho do břicha s dalším výbuchem. Vyskočil jsem a dopadl na něj. Vítězně jsem se na ně zašklebil.

„Mám tě, Tlemiči!“

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

ČEKAL JSEM TO!!!

Nastavil jsem mu nohu v úrovni jeho břicha a odkopl ho.

„Leda ve snu, sluníčko!“ Švihnul jsem svým bičem do stropu, aby se sesypalo něco málo sutin a na chvíli ho to zdrželo. Dlouho to nevydrží, ale lepší než nic.

Dal jsem se na taktický ústup chodbou. Při běhu jsem si vzpomněl na Ochako.

„Ooo-cha-kooo, jsem na cestě na horu, pomůžu ti s Iidou, čekej na mě,“ odpověděl jsem na její předchozí dotaz.

 

KATSUKI BAKUGO

 

„Ha?!“

Odletěl jsem zády na zeď.

Ze stropu spadnul nějakej bordel.

„Zabiju tě, šmejde!“ odkašlal jsem si, zvednul se a ten kretén nikde!

Pomocí série výbuchů jsem vyrazil letem do útrob baráku. Letěl jsem tak i po schodech nahoru.

Já toho blba fakt zabiju!

 

URARAKA OCHACO

 

Hleděla na Iidu poněkud nervózně a bezradně.

Pokusila se vynést do vzduchu sama sebe a ukořistit cíl. Iida ale popadl bombu a utekl s ní na druhý konec místnosti.

V tom se ozval Chihiro.

„Hm, dobře,“ přitakala mu. Zvedla se ze země, kam dopadla. Tvářila se zarputile, jakože nad něčím přemýšlí. Iida tak ani nepostřehl, že se něco chystá…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Utíkal jsem. (Ne, utíkal, jako utíkal, ale utíkal, jakože běžel, chápeme?)

Za sebou jsem uslyšel pár výbuchů. Nebylo zbytí, jediná cesta vedla vpřed.

Dorazil jsem nahoru, kde by měla být Uraraka. Namísto ní ale přede mnou stála bomba.

Sakra proč se ta Ochako fláká? Rovnou jsem se rozběhl k bombě, za kterou se ukázalo, že se schovával Iida.

 

IIDA TENYA

 

Iida se neschovával. Hleděl na Uraraku a vyčkával na její další tah.

Pak uslyšel blížící se výbuchy. Došlo mu, že se něco děje. Koutkem oka postřehl Chihira. Okamžitě popadl bombu, a se svým zrychlení se přesunul ke zdi naproti vchodu.

Jediná nevýhoda téhle místnosti. Neměla žádný další východ…

Stál teď tak, že přiřítivší se Chihiro byl od něj diagonálně vpravo a Uraraka stejně ale vlevo.

A do toho, bělovlasému klukovi vpadl do zad Bakugo!

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Slyšel jsem exploze. Celou cestu jsem vnímal, jak mě dohání.

Á, je to tady, Bakugo…, pomyslel jsem si, popoběhl k nejbližšímu sloupu a schoval jsem se, aby mě očekávaný výbuch od „Sluníčka“ minul.

 

BAKUGO KATSUKI

 

Minul jsem! Zase!

Hodil jsem šmíra a zastavil.

Iida byl u bomby, Uraraka zbaběle postávala naproti mě. Já ale hledal toho bělovlasýho parchanta.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Bakugo mě brzo objeví…

Pak mě něco napadlo. Než vše utichlo, spojil jsem se s Ochako. Pošeptal jsem jí svůj záměr. Všiml jsem si, jak mi přitakala. Načež jsem znovu aktivoval jeden z mých bičů. Natáhl jsem ho až k ní a rozsekal s ním sloup, u kterého stála nejblíže.

A že jsem se zapotil, abych jí náhodou nezranil…

 

URARAKA OCHACO

 

Přikývla.

Když Chihiro rozsekl sloup, přiskočila blíž a dotkla se každého kousku kamene, který se z něj oddělil.

Jeden delší pak použila k tomu, aby s ním odpálkovávala létající kameny směrem k Iidovi.

 

BAKUGO KATSUKI

 

„Je za sloupem vpravo od tebe.“ Uslyšel jsem ve vysílačce.

Křivě jsem se pousmál.

Namířil jsem na sloup svou zbývající rukavici.

Jenže to už „Blbej škleb“ použil svůj bič a Uraraka si spletla boj s baseballem.

Přemířil jsem a odhodil výbuchem ty kameny.

Uraraka se vznesla taky, ale letěla výš, takže ji jsem nezasáhl.

Iida se kryl, takže zareagoval pozdě, a když chtěl tu bombu vzít do pařátů, ta holčička už ji objímala jako plyšák na spaní!

 

„Konec prvního kola. Hrdinové vítězí!“ Zazněl zvučně z éteru All Mightův hlas.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Když jsem slyšel hlas našeho učitele, tak se mi v duchu ulevilo. Trochu jsem se i zaradoval. Ne, že bych na sobě dal něco znát. Vyšel jsem z poza sloupu a nemohl si odpustit škodolibou narážku na Bakuga.

„Nevíš kam pálit, co Sluníčko?“

 

BAKUGO KATSUKI

 

„Cože?“ otočím se přímo k němu. V dlani mi zajiskří pár vybuchujících kapek potu.

„Ptal se tě někdo na něco, srabe?!“ zavrčel jsem na něj.

Že Uraraka slezla z makety atomovky a Iida se zvedl na nohy, jsem zcela ignoroval.

 

„Vraťte se do pozorovací centrály,“ doplnil All Might své předešlé prohlášení.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Srab? Ty kráso, ten si koleduje…! Měl by si zkusit bejt na mým místě!

Než jsem ale stačil vymyslet, jak ho odpálkuju tentokrát (musím se později zeptat Uraraky na nějaké typy, na pálce je zdá so dobrá), vyzval nás All Might k přesunu do hlavní budovy. Radši jsem Bakuga dál ignoroval a vydal se na určené místo. Koneckonců je po akci, no ne?

 

ALL MIGHT

 

Od začátku bojového tréninku bylo zřejmé, že tým D nespolupracuje. Bakugo šel dolů na vlastní pěst a Iida zůstal nahoře, kde začal uklízet. Podstatu jeho počínání se ale All Might dozvěděl až později. Dříve došlo na konfrontaci mladého Bakugoa a Chihira v přízemí.

A tam se ukázalo, že spolupráce týmu A, je rovněž na pováženou. Mají vůbec nějaký plán? ptal se sám sebe.

Došlo k rozdělení, ale nevypadalo to, že po domluvě. Rozhodnutí mladého Chihira, postarat se v boji o Bakugoa se jevilo rozumně. Přeci jen, oba jsou svými schopnostmi řekněme bojové typy.

Ale vlastně jediný, kdo tam doopravdy přemýšlel, byl mladý Iida nahoře, který se na Uraraku alespoň připravil. Ne, že by mu to ve výsledku pomohlo, ale těžko to nazývat jeho chybou…

Oproti tomu, to jak Bakugo použil svůj obrovský výbuch, kterým zrušil čtvrtinu přízemního podlaží, to už za rozumné nešlo považovat, ani kdyby měl býval All Might zavázané oči a stál k monitorům zády!

V jednu chvíli to už vypadalo na Bakugoovo jisté vítězství, ale Chihiro se z té prekérní situace dokázal dostat. Na druhé straně, opravdu věděl, co dělá, když shazoval ten strop, nebo hrál na náhodu? Hm…? Bude se ho muset zeptat.

Rozhodující střet nahoře už byl jakousi třešničkou na dortu. Hrdinové vyhráli jen díky štěstí. A Bakugovo JEDINÉ ŠTĚSTÍ bylo, že ten výbuch v poslední chvíli přesměroval!

All Might se už-už chystal souboj přerušit.

Nakonec ale nemusel a vnitřně si oddychl. Dokonce ani nebyl nikdo vážněji zraněn. Uf…

Zavolal si je dovnitř.

Došlo na verbální hodnocení. Zeptal se všech, co si o předvedeném výkonu svých spolužáků myslí. Mladá Yaoyorozu ho svými postřehy ale docela překvapila. Vlastně s ní musel souhlasit.

Iida se zachoval relativně rozumně, jako padouch a věděl, co a proč činí.

Bakugo příliš riskoval a jednal impulsivně.

Uraraka spoléhala víc na štěstí než své schopnosti a Chihiro…

Chihiro by si měl příště dříve uvědomit, co je vlastně jejich úkolem.

 

Přišel čas na další týmy…

 

TODOROKI SHOTO

 

Sledoval jsem probíhající souboj velmi pozorně. Shledal jsem užitečným vědět, jak moji spolužáci bojují.

Chápu, že s jejich schopnostmi to nemají jednoduché, ale připadalo mi, že to nikdo z nich příliš nepromyslel.

I když jak Chihiro tak Bakugo během souboje prokázali, že přemýšlet dokáží. Chihiro jak přesekl Bakugovu rukavici, shodil část stropu, aby výbušného spolužáka zpomalil. Rozbil sloup, aby umožnil Urarace zaútočit…

Bakugo, který uměl využít sílu výbuchů k tomu, aby se dostal Chihirovi za záda, nebo se dokázal dostat ke svému protivníkovi dost blízko a vyhnout se tak jeho útokům, případně jak přesměroval plánovaný výbuch z Chihira na kameny…

Dokonce jsem to v centrále zmínil i nahlas, protože se Kirishima ptal, jak jsem svou poznámku o přemýšlení jistých jedinců myslel.

Všichni mluvili, přemýšleli, komentovali dění na obrazovkách. Přidal jsem se, ani nevím pořádně jak nebo proč. Prostě to ze mě vylétlo a já to tak nechal být.

 

Když spolužáci dorazili, All Might začal s ústním hodnocením. Myslím, že to Yaoyorozu vystihla celkem dobře. Neměl jsem potřebu cokoliv dodávat. A Iida byl jejím hodnocením tak polichocen, že celý zčervenal. Nechápal jsem proč.

A co se týče hodnocení, učitel to evidentně viděl stejně, jako naše spolužačka. Nebylo tedy překvapivé, že se Bakugo tvářil, jakoby právě snědl citrón.

 

„Dobře, čas na další trénink,“ rozhodl All Might a vylosoval další dvojice. „Tým B – hrdinové. Tým I – padouši.“

A tým B jsme byli já a Shoji. Převzali jsme si vysílačky a poutací pásky a vyrazili před budovu, kterou už obsadili Ojiro a Hagakure.

Musíme uspět.

Když to All Might zahájil, vstoupili jsme do budovy.

„Dokážeš je najít?“ zeptal jsem se Ojira, stručně a jednoduše. Napřáhl své ruce a pomocí vytvořených uší zjistil, kde se záporáci skrývají. Řekl mi to. Včetně Hagakuřina plánu nás přepadnout a zajmout.

Dobře… zamyslel jsem se. Jsou to typy na blízko. Hagakure je neviditelná, ale létat neumí. Když ji zmrazí, nemůže mě překvapit. A Ojiro také ne.

„Běž ven,“ řekl jsem týmovému kolegovi. „Je to nebezpečné.“ Shoji to nevěděl, ale jelikož já se rozhodl pokrýt celou budovu ledem, nemohl jsem potřebovat, zranit i jeho.

„Jsem si jistý, že budou defenzivní. Ale to je mi jedno.“ Dotkl jsem se zdi a vypustil z pravé ruky a novy led, kterým jsem zmrazil každý milimetr budovy. Shoji jen tak-tak vyšel ven bez úhony. Kdyby býval šel hned, jak jsem mu řekl, měl to jistější… Nakonec jsem ale stejně mohl klidně a pomalu stoupat výš, až do čtvrtého patra, kde byli oba protivníci přimražení na místě. Zajistil jsem zbraň, počkat na vyhlášení vítězů a pak led levačkou opět rozmrazil.

„Omlouvám se, byl mezi námi příliš velký rozdíl,“ řekl jsem na svou obhajobu spolužákům a následně obdržel vysoké hodnocení…

 

ALL MIGHT

 

Všechno to byly zajímavé souboje. Všichni ukázali, že mají zajímavé schopnosti a co víc, ve většině případů to brali zodpovědně. Jako učitel, mohl být spokojený.

Jenže to všechno trvalo hrozně dlouho. Byl už na své hranici. Proto se rychle omluvil, že má ještě nějakou práci, poslal studenty se převléknout a sám bleskovým úprkem vzal nohy na ramena.

Zastavil se, až ve sborovně, kde upustil páru, vyprskl krev a unaveně se změnil zpět do své obyčejné podoby.

„Sotva mám dostatek času,“ uvědomil si. Pohlédl k oknu a pocítil na hrudi dotek úzkosti.

„Nemůžu ti říct, že se staneš hrdinou, když nemáš Quirk,“ vlastní slova se mu vrátila. Slova a ubrečená tvář zelenovlasého pihovatého chlapce na střeše budovy.

Když se ovšem na věc podíval s odstupem, se znalostí všech studentů prvního ročníku, musel se ptát, jak by si mezi nimi asi vedl hoch bez quirku?

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.