Gigant – Prolog

Odmítnutí

Slunce se sklánělo nad Mont Avienem. Na nedalekém kopci zrovna seděl Peter Clifford v hlubokém zahloubání a hleděl skrze větve do hloubi tamního lesa. Vnímal hluboký podtón šumění stromů a vysoké tóny vycházející z ptačích hrdel. Celá ta jakoby chrámová melodie byla rušena pouze cvrlikáním ozývajícím se z království louky, na které seděl. To bylo poprvé v jeho životě, kdy se zamýšlel nad zvuky přírody a přírodou samotnou, jako nad něčím krásným. Patřil vždy mezi materialistické a ctižádostivé lidi. Zajímal se hlavně o holá fakta. Ale ten den se pro něho něco změnilo. Toho dne ho totiž vyřadili z vesmírného projektu, kterého se chtěl účastnit. Velmi přesně si pamatoval rozhovor s majorem Banksovou poté, co mu to oznámila.

„Ale majore já…Moc mi na tom záleželo. Proč mě vyřadili z projektu, nechápu to? Všechno jsem splnil,“ zazoufal, když se to dověděl.

„Je mi to líto kapitáne, já o tom nerozhodovala,“ chvíli se odmlčela, „Hele Petere, jsme dobří přátelé a i mě je líto, že tě vyřadili, ale nemohu ti nijak pomoci. Pro mě je to také šok, nemysli si…“

„Jo to říkáš teď! A když jsi jim zapomněla odevzdat moji složku a donesla ji pozdě? Určitě jim to dost pomohlo při rozhodování! Víš…víš co si myslím?! Myslím, že jsi to udělala schválně, Diano!“ to už na ni křičel. Potřeboval na někoho svalit vinu za svůj neúspěch a ona byla zrovna při ruce.

„To není pravda, Petere, to byla…shoda okolností, věř mi!“ naléhala. Jenže Peter už nebyl schopen pochopit nic: „Jak si mohla?! Po tom všem co jsme spolu zažili. Já bych ti nikdy nic podobného neudělal! Moc dobře víš, co to pro mě znamenalo! Právě si zahodila nejen moji kariéru ale i naše přátelství!“ Major Banksová už nebyla schopna odpovědi a Peter stejně na žádnou odpověď nečekal.

Právě když opustil vojenský prostor na cestě na jinou základnu s dokladem o nepřijetí a převelení, zastavil se na kopci a znovu si to celé probíral. Jeho rozjímání přerušilo až nízko letící antigravitační vznášedlo. Kapitán Clifford se díval, jak jej míjí a uvědomil si, že toho pilota zná. Hrozně ho to vzalo. Znovu nahlédl do svých papírů a připadal si náhle tak zbytečný a sám…

Četl doklad o převelení a uvědomil si, že s tímto projektem přišel o smysl svého života. Žena mu zemřela, děti neměl, on sám byl jedináček a jeho rodiče? Ne, nechtěl už s nimi nic mít. Připadal by si jako slaboch, kdyby za nimi měl jít s tím papírem v ruce. Převeleli ho od všech přátel, i když po dnešním rozhovoru s majorem Banksovou pochyboval, že ještě nějaké má. Peter nechtěl začít znova někde jinde. Chtěl pokračovat. A tak vzal doklad o převelení a roztrhal jej.

„Já to dokážu! Tohle neplatí!“ brblal když trhal i druhý dokument. Jeho zoufalství se změnilo v šílený fanatismus. – Co však Peter Clifford nevěděl, bylo, že ho nepřijali právě pro tuto duševní nevyrovnanost – Kapitán se díval, jak malé bílé kousky dokumentu rozfoukává vítr, zatímco se mu v mysli rodil nový šílený plán. Peterovým největším snem bylo pilotovat vesmírný koráb, který by byl schopen přeletět hranice naší sluneční soustavy v krátkém čase. Teď když se ovšem vybírala posádka na právě takovou loď, SPIDER, tak ho vyhodili, přesto že podle něho samotného splňoval všechny nutné podmínky. Byl odhodlán udělat všechno pro to, aby mohl letět.

Věděl, kdo všechno byl přijat a podle těchto údajů vyhledal jednoho starého známého, který mu byl ze všech nejvíce podobný.

Ještě téhož dne se vypravil za Samuelem Shantonem, vedoucím výzkumného institutu. Ovšem trvalo mu asi tři dny, než se u něho opravdu zastavil. Cesta byla dlouhá a on se nesměl dopravovat veřejnými dopravními prostředky, neboť by mu hrozilo odhalení.

„Zdary Same, jak je? Mohu dál?“ zeptal se bez okolků Peter, když mu Shanton otevřel.

„Ale jasně, proč ne? Hrozně mě mrzí, že tě nevzali,“ s těmito slovy zavřel Sam za Peterem dveře, „docela jsem s tebou počítal.“

„No o to právě jde. Přišel jsem se totiž zeptat, jestli bys mě nenechal letět místo sebe?“ kapitán Clifford mluvil klidně a kupodivu i uvolněně. Působil dojmem, že právě mluví o naprosté samozřejmosti, na které mu vlastně ani nezáleží.

„To nemyslíš vážně, že ne?“ zeptal se udivený Sam. „Jsme přátelé ale tohle? Nemůžu ti dovolit, abys letěl místo mě! Co kdyby tě odhalili?! Co bych podle tebe pak řekl Mary?! Obávám se, že to nepůjde, Petere,“ Shanton byl opravdu vyvedený z míry. Očekával, že Clifford bude zoufalý, nebo rozčílený, ale teď když tu před ním tak klidně stál a rozhlížel se kolem, si nebyl jistý, co od svého návštěvníka může očekávat. Podal mu sklenku whisky a sám tu svou ihned vyprázdnil. Oproti tomu Peter se svého pití ani nedotkl. Sklenku zdvořile odmítl. Ani si neuvědomoval, jak ironicky to odmítnutí vyznělo.

Peter sice svému starému příteli na jednu stranu rozuměl, proč ho odmítl, ale na druhou stranu už viděl všude kolem sebe jen spiknutí. Touha splnit si sen za každou cenu byla silnější, než staré přátelství. A tak když už ho Sam s omluvami vedl ke dveřím, vysunul ze svého pouzdra pistoli a vystřelil. Laserový výboj bezhlesně opustil hlaveň služební zbraně a Samuelovo tělo se bezvládně sesulo k zemi.

Jediné, co bylo ještě slyšet, byl hlas moderátora jednoho amerického rádia: „…Asi největším překvapením pro všechny zůstává, proč se na poslední chvíli major Diana Banksová, vzdala svého čestného místa v posádce SPIDER ve prospěch Petera Clifforda, který je v současné době nezvěstný…“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

2 reakce na Gigant – Prolog

  1. Dana Procházková říká:

    Wuf?! Cože?! Takže tenhle vyhaslý život byl vlastně bezdůvodný? Zabil jednoho ze svých přátel a přitom nemusel? Zajímá mě, jestli je jeho povaha opravdu tak bezcitná, že jen pokrčí rameny a řekne, že má aspoň dvojitou šanci se na Spidera dostat…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.