Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 2

2

Nemohla tomu uvěřit. Vyskočila z postele a přiskočila k zrcadlu.

„Co je s Potterem?“ zeptala se holka na poslední posteli.

Kathlin vyjekla, jak se vylekala. Otázka je, čeho se vlastně bála víc. Té dívky? Kouzel? Toho že je to skutečnost? Toho že se probudí a zjistí že to byl jen sen? Copak se jí právě teď jeden neplnil?

„Jsi v pořádku?“ Druhá dívka se tvářila neméně překvapeně, jako sama Kathlin.

„Jo, jo jasně, že jsem…“ Chtěla se zeptat, jak se jmenuje, ale zarazila se včas. Vzpomínala, ale kromě Parvati a Levandule si nemohla vybavit žádné další jméno studentky z Nebelvíru tohoto ročníku.

„Jsi z těch zkoušek totálně mimo,“ usoudila plavovláska a narychlo se oblékala. „jo, měla by sis pospíšit, dneska píšeme z Dějin čar a kouzel.“ Jen se tak nahodile usmála a nic víc. Kathlin nic nechápala, ničemu nerozuměla. Sledovala, jak se dívka obléká, češe, bere brašnu a mizí ve dveřích, aniž by se byla sto nějak pohnout. Snažila se procitnout z letargie, ale nedařilo se jí.

„Ááááááá….!“ Vykřikla zoufale. Dýchala přerývaně a rozhlížela se. Sen nekončil. Nic se nedělo.

Vstala a přiskočila k zrcadlu na zdi. Byla tam…

Tvář dívky, přesně jak si jí představovala. Vcelku milá tvář, jiskrné inteligentní hnědé oči, hnědé, bujné vlasy, které nejdou zkrotit, trochu větší přední, horní zuby, které nepřekryje horní ret.

„Pane bože,“ hlesla zděšeně. „Já jsem… Já jsem Hermiona Grangerová…“ srdce se jí rozbušilo jako ještě nikdy. Ještě jednou přelétla ložnici pohledem. Čtyři postele. Všechny se stejnými rudými nebesy. Jedno malé okno prozrazující každému kdo do něj nahlédne, že se nachází ve vysoké věži. Čtyři velké kufry. Několik poházených věcí. Všimla si, že postel, na níž spala, je jediná, u které není takový nepořádek.

Jasně. Hermiona a nepořádek, to nejde dohromady… Pousmála se. Bylo to šílené a bizardní, ale ona se usmívala. Pokud je tohle sen, je to ten nejlepší sen v mém životě…

„…měla by sis pospíšit, dneska píšeme z Dějin čar a kouzel.“

„A kruci!“ uvědomila si, že nesmí přijít pozdě. Hermiona by nepřišla pozdě a ona přeci nesmí zklamat svůj knižní idol…

Začala se oblékat. Naštěstí nebylo nijak zvlášť těžké obléct si školní uniformu. Pořád ještě nemohla uvěřit, že má na sobě znak nebelvírské koleje.

Pokusila se učesat, ale Hermioniny vlasy nebyly sto vytvořit žádný účes.

Nakonec Kathlin popadla brašnu a doufala, že Hermiona byla natolik pečlivá, že si vše potřebné připravila den předem.

„…dneska píšeme z Dějin čar a kouzel.“ Zarazila se, když vzala za kliku a ocitla se na schodech ke společenské místnosti. Ale já o Dějinách čar a kouzel nic nevím…! Zhrozila se.

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.