Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 3

3

Chtěla se vrátit do pokoje. Tohle přeci nemohla. Nebylo možné se vydávat za Hermionu, když NEBYLA ona. Nebyla dokonce ani čarodějka. Nepatřila do tohoto světa, neuměla s hůlkou, nebyla sto si ani vybavit nic konkrétního z knih, které tolik milovala…

„Hermiono!“ zaslechla zdola chlapecký hlas. Srdce se jí otřáslo. Vždyť možná uvidí Harryho. Živého Harryho Pottera a taky Rona… Jejího Rona Weasleyho!

„Ano?“ Už neměla na výběr. Musela sejít dolů…

„Tady si,“ začal zrzavý chlapec.

„Už jsme se o tebe začínali bát,“ pokračoval černovlasý hoch. Který si v jednom kuse bolestivě mnul čelo, kde se mu zračila jizva ve tvaru blesku.

„Ale jdi,“ vypravila ze sebe bez přemýšlení. „To jen… Ty zkoušky, vždyť víš. Co ty? Pořád to bolí?“ Nevěděla, kde se v ní vzala ta slova. Snad se jen pokoušela odvést pozornost od sebe samé. V hlavě jí to šrotovalo. Přemýšlela, co je asi za den, aby se mohla alespoň trochu držet role. Která jí byla svěřena, aniž by věděla kým nebo proč.

„Jo,“ vypravil ze sebe Harry snaže se potlačit bolest.

„To je jedno,“ vložil se do toho Ron, jehož hlas způsobil, že se Kathlinino srdce rozbušilo silněji. „Je to jen jizva. Koneckonců, Harry, bolela tě už dřív. Musíme jít, nebo nestihneme snídani. A krom toho nás dneska čeká zkouška z Dějin čar a kouzel a já si vůbec nic nepamatuju… Můžu si sednout za tebe Hermiono?“

„No jo, jasně že můžeš,“ vylétlo jí z úst, než si stačila uvědomit, co vlastně říká. Oba hoši se po ní nechápavě podívali. „Ale měj na paměti, Ronalde, že brky jsou kouzlem chráněny proti podvádění, a že ať budeš sedět, kde chceš, opisovat ti nedovolím.“ Zatvářila se tak přísně, jak jen dokázala. Harry se zasmál a Ron se tvářil jako by snědl citrón.

I ona se zasmála, ale bylo jí Rona trochu líto. Nechtěla mu takhle odseknout, ale copak mohla jinak? Vždyť přesně tohle oni čekali, přesně tak by se Hermiona opravdu zachovala…

Otočila se, pohodila hnědými vlasy a vydala se k portrétu, kudy právě vycházela nějaká starší studentka. Jinak by ani nevěděla, kudy ven z věže. Oddychla si, ale pro kamarády to vypadalo jako zcela nahodilé gesto. Vůbec nechápala, jak jí něco takového mohlo projít. Copak jsou slepí? Nebo úplně hloupí?