Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 4

4

Celou cestu do Velké síně, byla Kathlin hrozně nervózní. Hermionini kamarádi to zřejmě přičítali stresu ze zkoušek, což bylo asi její jediné štěstí.

Snažila se po hradě zorientovat, ale přes všechny ty pohybující se obrazy, spletité chodby, které vypadaly všechny na vlas stejně, a schodiště, které rádo měnilo svou polohu, se jí to vůbec nedařilo. Vzpomínala, kde se v knize skládali zkoušky. Z Ronových slov si odvodila, že se jedná o závěrečné zkoušky na konci roku. Prý je tohle jejich poslední zkouška a pak už je čeká jen týden volna. Musela se pousmát na Ronovou lehkomyslností, ale na druhé straně Harryho bolest hlavy ji znepokojovala nemluvě o tom, že pokud se opravdu jednalo o závěrečné zkoušky prvního ročníku. Tak to nemůže být dlouho před koncem knihy a tak končila… Výpravou kolem Chloupka!

Mimoděk zbledla, když vcházeli do sálu. Nebylo to nic výjimečného. Hodně studentů bylo bledých a nervózních. Jenže ani jeden z nich nebyl uchvácen dlouhými stoly, prohýbajícími se pod vahou mnoha jídel, jako by zde byl poprvé. Snídaně vypadala vskutku lákavě. Jenže Kathlin neměla na jídlo ani pomyšlení.

Dokonce ani Ron s Harrym nevypadali, že mají zrovna chuť k jídlu. Ať se podívala kamkoliv, všichni vypadali, že mají žaludek sevřený v obrovských kleštích. Nikdo z nich na tom ale nebyl tak špatně, jako Kathlin.

„Nechápu, z čeho ty seš nervózní, Hermiono,“ začal Ron. „Seš jediná, kdo na hodinách profesora Binse neusíná. Všechno si pamatuješ…“ Ano, kdyby tu seděla skutečná Hermiona, jistě by měl Ronald teď pravdu. Jenže tomu tak nebylo. Kathlin se na něj úzkostně zadívala nevěda co na to říct. Ron byl roztomilý. Kulatý pihovatý obličej, rusé vlasy, tak syté barvy, jakou ještě neviděla. Celá se rozechvěla a než stačila cokoliv říct, nebo udělat, zrudla ve tváři od studu. Než by čelila jeho zelenošedým očím, raději se zadívala do talíře. Jenže tam právě ležela dvě volská oka a proužek slaniny, což jí připomnělo obličej. A koho si pod tím asi tak mohla představit? Zoufale zatoužila uniknout z této příšerně trapné situace.

Nakonec usoudili, že beztak nic nesnědí a vstali, aby se přesunuli do sálu, kde měli skládat zkoušku. Kathlin se snažila hlavně nepřevzít vůdčí roli. Šla vedle Rona, protože Harry za nimi o krok zaostával a podle ostatních spolužáků, hlavně tedy spolužaček, které poznala v pokoji dnes ráno, se snažila poznat kam jít.

Šli více méně mlčky. Ona se tedy snažila mluvit co nejméně. Pokud možno vůbec. Uvažovala, jestli je tohle všechno tak skutečné, jak se jí to teď jeví. Mohl to být sen. Kdyby to tak bylo, mohla by si svou roli v této bizardní hře užít naplno. O nic by nešlo. Ale co když to není jen sen? Co když se její mysl skutečně nějak dostala do těla Hermiony Grangerové… Mohla by něco změnit? A pokud ano, tak co by to mělo být?

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.