Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 7

7

Vykřikla. Vůbec jí nedošlo, že křičí doopravdy, nepostřehla včas, že už má opět plnou vládu nad tělem své oblíbené knižní postavy.

Přestala a rozdýchávala to. V první chvíli nechápala co se kolem ní děje. Všichni totiž křičeli a výskali. I Harry. Jenže u nich to byly radostné výkřiky…

Ucítila ruce, nohy i tvář. Ano, vše bylo stejné jako před tím. Jen jí bylo jaksi špatně. Slyšela kolem sebe všechny ty hlasy, bavící se o tom, že je čeká týden volna, než se dozví výsledky zkoušek. Nechala se unášet davem proudících studentů a teprve venku před učebnou se připojila opět k Harrymu a Ronovi, kteří oba vypadali, že se jim ulevilo. Tedy kdyby si Harry už zase nemnul tu svou jizvu. Šla s nimi chodbou. Snažila se tvářit stejně spokojeně, nebo spíš samolibě, aby co nejvíc napodobila dívku, v jejímž těle byla uvězněná. Ale hlavou jí vířily docela jiné myšlenky. Dalo jí hodně práce, aby se nerozhlížela pořád kolem sebe. Připadala si jako postižená stihomamem.

Nakonec se spolu s chlapci připojili k houfu studentů, který mířil ven do slunného dne. Věděla, že by asi měla něco říct. Měla neodbytný pocit, že Hermiona by po zkouškách určitě mluvila. Ale o čem?

„Bylo to daleko snazší, než jsem si myslela,“ začala tedy. Koneckonců to svým způsobem byla pravda. Kathlin v podstatě nehnula ani prstem.

„Pro tebe je to zřejmě veliká legrace, že?“ Uslyšela opět ten hlas uvnitř hlavy. Sama však se zmohla jen na myšlenkový zmatek protkaný strachem.

„Hraješ si na mě, ale nemáš na to,“ vyčetla jí Hermiona. To už se Kathlin ohradila. Veškerý zmatek se sjednotil v jednu jedinou obranu.

„Hej! Já si tohle přeci vůbec nevybrala!“ Což byla v podstatě pravda. Samozřejmě, že si chtěla vyzkoušet, jaké by to bylo být Hermionou, ale nikdy své myšlenky nemyslela až tak vážně.

„Vůbec jsem se nemusela učit o Řádu chování vlkodlaků z roku 1637 ani o povstání Elfrika Horlivého.“ Slyšela se říkat. Tedy vlastně Hermionu. Všechno už se Kathlin začínalo plést.

„Nevím jak vám, ale mně se z toho už dělá na nic,“ prohlásil Ron a zrychlil tempo chůze. Vydali se směrem k jezeru, k jejich oblíbenému stromu, kde si Ron ihned ustlal. Harry kamaráda napodobil a Kathlin, aby netrhala jejich partu, učinila stejně. Tří kluků, kteří právě hladili obří sépii, která se vyhřívala na teplé mělčině, si nevšímala. Měla hlavu plnou svých zmatených myšlenek a Hermionina vědomí. Začínala ji z toho všeho pěkně bolet hlava.

„Už si nemusíme nic opakovat,“ vzdychl Ron šťastně. „Měl by ses tvářit veseleji, Harry, máme teď celý týden, než se dozvíme, jak jsme to zvrtali; zatím si nemusíme dělat starosti.“

Harry si ale mnul čelo a na Ronova slova nijak nereagoval. Místo toho naštvaně prohlásil:

„Rád bych věděl, co tohle má znamenat! Ta jizva mě nepřestává bolet – už se mi to stávalo dřív, ale ne tak často.“

„Alespoň mu řekni, ať si zajde za madam Pomfreyovou,“ radila Kathlin Hermiona.

„Zajdi si za madame Pomfreyovou,“ zopakovala tedy Hermionina slova, protože ji samotnou nic nenapadlo.

„Nejsem nemocný,“ namítl Harry.

„V tom má pravdu,“ konstatovala Kathlin v duchu.

„Myslím, že je to varování… Znamení, že se blíží nebezpečí,“ pokračoval Harry. Kathlin měla neodbytné tušení. Takový pocit deja vu. Určitě tu větu už slyšela, nebo četla… Celá tahle situace jí byla nějak povědomá…

Ron ležel nevzrušeně dál, když ke kamarádovi promluvil:

„Uklidni se, Harry, Hermiona má pravdu: dokud je tu Brumbál, Kámen je v bezpečí. Ostatně nemáme žádný důkaz, že by Snape zjistil, jak projít kolem Chloupka. Už jednou málem přišel o nohu, takže to sotva hned zkusí znovu. A spíš bude Neville hrát famfrpál za Anglii, než aby Hagrid prozradil Brumbálovo tajemství.“

Harry přikývl, ale Kathlin to nedalo.

„Snape?“ zeptala se bez přemýšlení. Náhle se jí všechno vybavilo. Ta část knihy Kámen mudrců, kdy po závěrečných zkouškách Brumbál dostane sovu z ministerstva a odjede. Harry Ron a Hermiona se od Hagrida dozví, že Chloupka uspí jakákoliv klidná melodie. Stejně jako jim řekne i to, že to prozradil taky tomu, kdo mu před časem prodával Norbertovo dračí vejce. Večer se pak vypraví po večerce ven. Hermiona spoutá Nevilla kouzlem a pak půjdou po stopách profesora Quirella v domnění, že stopují Snapea. Ron se zraní při šachové partii. Ona se vrátí pro pomoc a Harry se bude muset sám utkat s Voldemortem…

Oba kamarádi se po Kathlin otočili. Hermiona na ně ale zírala, jakoby ničemu nerozuměla.

„No ano, Snape, zapomnělas?“ začal Ron. „Chce Kámen pro Ty víš koho! O Halloweenu se pokoušel projít kolem Chloupka. Uřknul Harryho koště a…“

V té chvíli, se Harry prudce vymrštil na nohy a kamsi vykročil. Ron zmlkl a následoval ho. Kathlin nezbylo než učinit to samé…

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.