Ty jsi klíčem – Kapitola 2

Slib přátelství

***

     „Pojď, příteli a zři toto skvostné místo.” rozpřáhl chlapec rukama. Bylo mu sotva osm let a jeho nadšení neznalo mezí. Malá lucernička v níž plápolal oheň stále teď uprostřed malé jeskyňky v jejíž místnosti oba chlapci stáli.

     „Pravdu díš, Leone, však přeptati se musím, proč jsi mne na toto místo uvedl?” ptal se druhý chlapec.

     „Toť jest správná otázka,” řekl tajemně Leon a vytáhl z kapsy malý ocelový klíček. Uchopil klíč do obou dlaní a podržel před sebou: „Křtím tuto jeskyni. Křtím ji svým srdcem a upřímností slov jež dím. Nechť od dnešního dne je známa jen coby Svatyně přátelství.”

     „Přísahej,” řekl Leon naléhavě, „přísahej, Bastiane, přísahej, že dálavy věků nepřetnou naše přátelství.”

***

     Brad to viděl. Viděl to jako by byl přítomen. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl, že Paull už přešel od jedné zdi ke druhé. „Paull,” promluvil na něj klíček svírající ve své dlani. Cítil přesně jak byl ohnutý, ale v tom co právě uviděl ohnutý nebyl. Naopak.

     „Pššt, něco sem našel, poď se mrknout,” volal na něj Paull. Brad tedy vstal a přešel ke stěně, kde stál jeho přítel.

     Na zdi byl vyryt nápis. Sotva čitelný. Zub času už na něm zanechal stopy a hlavně ani jeden z nich neznal jazyk jímž byl psán. Brad cítil zvláštní pocit. Občas se mu to stávalo. Obzvlášť na místech kde se něco stalo.

***

     Plazil se jeskyní. V těchto místech ještě nebyla dost široká. Marně vzpomínal na čas, kdy tímto místem prolézal jako kluk. Už to bylo mnoho let, kdy zde byl naposledy. Obával se vstoupit na místo, které bylo jemu i jeho příteli, kdysi dávno téměř svaté.

     Nemluvil. Ani když se před ním otevřela jeskyní místnost, kde kdysi dávno skládat slib. Bastian vklouzl do místnosti a zamířil k zadní stěně. V ruce svíral malý klíček a právě tímto klíčem začal do zdi rýt podivná slova.

     „Non saturo pollicitation, amator,” šeptal stále dokola, než se jeho slova pevně vryla do kamene. “excuso, prex,” zakončil. Ruce se mu třásly a z očí se mu koulely slzy. Už dávno nebyl chlapcem. Už dávno nebyl tím chlapcem, který sem v doprovodu Leona vkročil za svitu jen malé lucerničky. Dávno už nebyl tím hochem, který věří v něco jako Svatyně přátelství. A přece plakal.

     Otočil se. Klíč, který se při jeho rytí ohnul upustil na zem a pak z těžkým srdcem odcházel.

***

      „Non saturo polliciation, amator. Excuso, prex,” odříkal co slyšel v dalším vidění minulosti. Věděl že se to stalo. Kdesi uvnitř to věděl. Na okamžik byl Bastianem. Na okamžik cítil stejnou bezmoc jako on.

     „Cože? Seš vadnej?”

     „Ne, to je tam napsané.” Odporoval Brad.

     „Ty to přečteš?” ptal se Paull, který mohl jen sotva uvěřit a přiblížil obličej blíže ke zdi.

     „Jo.”, odpověděl Brad a přešel kus stranou. Celé mu to připadalo podivné. Nejraději by toto místo už opustil, ale přece zůstával. Zůstával protože mu něco našeptávalo aby pochopil. Křivý klíč v dlani ho pálil, jako žhavé železo i když byl chladný a studený jako kámen všude kolem nich, který stejně jako ten klíč vypovídal velmi podivný příběh. Brad litoval, že jim neumí naslouchat. Že se ty sny zjevují pouze když jim se chce.

Doporučené z našeho blogu:

  • Ty jsi klíčem – Kapitola 1Ty jsi klíčem – Kapitola 1 Tak, jak jsem slíbila, vkládám své starší věci. Objevila jsem tuto dokončenou kapitolovku nesoucí název Ty jsi klíčem. Je to už hodně let stará věc, tak se prosím nelekejte. Šlo o […] Posted in Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – EpilogTy jsi klíčem – Epilog Dobré odpoledne všem, je tu další den a s ním i poslední část Klíče. Bradley viděl poslední střípky příběhu, které mu chyběly. Co však bude až se probudí? A probudí se vůbec? Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 10Ty jsi klíčem – Kapitola 10 Dobré ráno, dnes se mi podařilo otevřít administraci webu dříve než v předešlé dny a tak jsem mohla vložit další kapitolu Klíče již v ranních hodinách. O co jde tentokrát? Inu, o […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 9Ty jsi klíčem – Kapitola 9 Dobré odpoledne, další kapitola Klíče se jmenuje Vidění. Že Bradley takové věci zažívá už víme. Tenokrát se jej ale pokusí vyvolat. Co všechno se dozví, už ale nechám na vašem čtení, […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.