Ty jsi klíčem – Kapitola 3

Hledání odpovědí

     Brad seděl doma a tlačítkem uvedl svůj počítač do chodu. Na obrazovce se rozsvítila úvodní stránka Windows XP a Brad kliknul myší na svůj profil. Zadal jednoduché heslo a pak už stačilo jen otevřít Internet Explorer a zadat do vyhledávače text, který chtěl pochopit.

     „Non saturo polliciation, amator. Excuso, prex,” odříkal si znovu. Ta slova se mu vryla do paměti, jako snad nic jiného. Nic se však neobjevilo. Žádný odkaz, který by mohl použít.

     „Ty trpíš samomluvou?” ptala se ho o rok mladší sestra, která teď stála mezi dveřmi do jeho pokoje.

     „Vypadni!” zavrčel na ni. Tohle nenáviděl, když se Philipa pletla do jeho záležitostí.

     „No jo… Ty máš zase dneska náladu.” S těmi slovy za sebou zavřela dveře.

     Brad si oddychl a pohled mu sklouzl na malý křivý klíč, který si položil vedle klávesnice. Zkusil zadat do vyhledávače pouze první slovo Non.

     „Non-handicap…, Non schoale, Non Plus Ultras… Non stop…” odříkával a pak vyhledávač zavřel. Tohle nemá cenu!, pomyslel si. Ale počkat… Non je zřejmě zápor. Non stop… Jasně. Konečně se zdálo, že alespoň něco rozluštil. Jenže kdyby měl takhle po jednom přicházet na všechna slova, mimoto některá by beztak nerozluštil, trvalo by to dlouho.

     O okno mu zadrnčel malý kamínek. Brad vyhlédl z okna a uviděl Paulla, jak dole postává. Otevřel okno a vyhlédl ven. “Co tu děláš?” ptal se ho.

     „Zjistil jsem, co znamená ten tvůj blábol,” odpověděl Paull.

     „Jak to?”

     „Ptal sem se ségry. Učí se latinu víš? Řekla mi že to znamená Nesplnil sem slib, příteli. Odpusť mi prosím. Ale že ten někdo latinu příliš neuměl a bla bla bla… Znáš to ne?”

     „Páni. Poď nahoru, řeknu mamce.” Brad zavřel okno. Nyní to konečně začínalo trochu dostávat smysl. Viděl, že mu Paull pomáhá, ale přesto se mu neodvažoval říci o svých viděních. Nyní se ale potřeboval dozvědět víc a víc hlav víc ví.

     Brad řekl své matce, že čeká návštěvu a v tu chvíli už Paull zazvonil. Chvíli trvalo než se jim podařilo přesvědčit Bradovu matku, že se o sebe postarají a pak už seděli v jeho pokoji.

     „Rád bych tam ještě zašel,” řekl Paullovi.

     „Proč?”

     „Nevím…” To nebyla tak docela pravda. Rád by odhalil příběh skrývající se za klíčem a slovy vyrytými do kamene. Kdybych tak uměl ovládat ta vidění…, povzdechl si.

2

     Paull nebyl proti návštěvě jeskyně. Tentokrát se tam vypravili o něco více vybaveni. Měli i batohy se svačinou a větší baterky. Brad si půjčil od otce i halogenovou svítilnu. Vklouzly dírou ve skále do malé průrvy a pak úzkou chodbičkou šli kolem pramene až tam, kde stále ještě ležela kostra nějakého chlapce. O svém nálezu nikomu neřekli. Nechtěli, aby jim jeskyni uzavřeli. Takhle to bylo jen jejich místo.

     „Co tu vlastně hledáme?” ptal se Paull.

     „Nejsem si jistý. Cokoliv.” Brad pokrčil rameny. Halogenová svítilna ozářila téměř celou jeskyni a tak mohli oba chlapci používat své ruční baterky jen jako posvícení do rohů, kam se světlo lucerny jen tak nedostalo.

     Kostra uprostřed místnosti ležela úplně stejně, jako ji tam nalezli minule. Až na… Ano. Brad by býval přísahal, že levou ruku zanechal otevřenou, když z ní vyňal klíček. Nyní ale byli kostěné prsty pevně zavřené.

     „Paull…” řekl s náznakem naléhavosti v hlase.

     „Co je…?” znělo to téměř otráveně.

     „Když jsme tu byli minule, otevřel sem tomu mrtvýmu levou ruku. Měl ji v pěsti. Z té ruky vypadl malý křivý klíč. Myslím, že s ním někdo vyryl ten nápis a proto byl tak skřívaný. Ale teď … Podívej se na jeho ruku.” Paull se na levou ruku mrtvého podíval a zjistil, že je skutečně opět zavřená v pěst, ale nijak si tím nelámal hlavu.

      „Si jí zase zavřel a teď děláš cavyky,” odsekl a věnoval se dál stěnám, jako by doufal, že tam nalezne ještě jiný nápis.

3

     Toho dne už v jeskyni nic neobjevili a Brad odcházel domů s pocitem, že v tom je něco víc, než doposud odhalil. Celý týden pak chodil do knihovny a vypůjčoval si knihy o okultismu, věštění, vidinách a podobných věcech.

     Snažil se rozluštit tajemství toho, proč někdy své vidiny mívá a někdy ne.

Doporučené z našeho blogu:

  • Ty jsi klíčem – EpilogTy jsi klíčem – Epilog Dobré odpoledne všem, je tu další den a s ním i poslední část Klíče. Bradley viděl poslední střípky příběhu, které mu chyběly. Co však bude až se probudí? A probudí se vůbec? Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 10Ty jsi klíčem – Kapitola 10 Dobré ráno, dnes se mi podařilo otevřít administraci webu dříve než v předešlé dny a tak jsem mohla vložit další kapitolu Klíče již v ranních hodinách. O co jde tentokrát? Inu, o […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 9Ty jsi klíčem – Kapitola 9 Dobré odpoledne, další kapitola Klíče se jmenuje Vidění. Že Bradley takové věci zažívá už víme. Tenokrát se jej ale pokusí vyvolat. Co všechno se dozví, už ale nechám na vašem čtení, […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
  • Ty jsi klíčem – Kapitola 8Ty jsi klíčem – Kapitola 8 Dobré ráno, vsadím se, že mi to nikdo neuvěří, ale stalo se mi, že jsem při vydávání této krátké kapitolovky zaměnila kapitoly. Pokud vám tedy včera vydaná 7. kapitola nedávala při čtení […] Posted in Novinky, Ty jsi klíčem
Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.