Vlastní cestou – Kapitola 4

Cesta ven

Porazili Gang Orca? Blbost! Je to jedenáctý nejlepší hrdina Japonska podle nového žebříčku! Určitě ještě bojuje…

Musíme se sjednotit!

Jenže Bakugovy exploze ustaly. Shoto neslyšel už ani Yoarashiho vítr a smích, vlastně neslyšel nic. Nic, kromě ohlušujícího tepotu vlastního srdce.

„Poté co absolvujete tříměsíční speciální kurz a uspějete v individuálním testu, udělíme dočasné licence i vám.“

Individuální test nebo ne, teď se musíme sjednotit!

Neměl se podle čeho orientovat. Znal jen přibližný směr, kterým slyšel spolužáka ze třídy naposledy.

Mám jen jednu možnost.

Vystřelil z nohy led a nechal se jím vynést až ke stropu. Zářivky byly rozvěšeny na stropní konstrukci. Bylo jasné, že to je jediné místo, odkud by mohl mít alespoň částečný rozhled.

Neviděl dál než do sousedních chodeb. Měl ale štěstí. Ve vedlejším koridoru stál Yoarashi nad asi pěti poraženými záporáky, které skolil před tím oznámením. Zřejmě uvažoval nad něčím podobným, co provedl Shoto, protože se díval nahoru a díky tomu se jejich oči střetly na půli cesty.

Shoto se přehoupl přes zeď mezi zářivkami a vytvořil ledovou skluzavku, díky čemuž se dostal až k Inasovi.

„Víš, kde jsou ostatní?“ zeptali se unisono.

Shoto, který jako jediný měl výhled shora, zakroutil hlavou.

Vyššího mládence to ale z míry nevyvedlo. Než však stačil něco říct s tím svým přihlouplým úsměvem na rtech, který už Todoroki tak dobře znal, v chodbě za ledovou skluzavkou se ozval výbuch. Ve zdi zela díra a z oblaku prachu se vynořil Bakugo. Ostrý pohled upřel jejich směrem, na tváři nepříčetný úsměv šelmy odhodlané učinit z lovce kořist.

„Hej!“ zavrčel. „Kde sou ti záporáci?!“

„Víme tolik co ty,“ odvětil spolužákovi Todoroki se zdánlivým klidem. Ale teď už jsme tři!

Na stěně za Yoarashiho zády se objevil jeden monstrózní žlutobílý kruh. Kohaku!

„Inaso, uhni!“ zakřičel Shoto a dotkl se zdi. Použil svou schopnost, aby za Yoarashiho zády vytvořil ochranný ledovec.

Část původní stěny se roztavila. Paprsek ostrého světla narazil do ledovce, který sice narušil, ale díky tomu měla jeho uživatelka čas přestat, než někdo dojde k úhoně.

„Camie!“ zvolal Yoarashi. Jediným poryvem větru zničil zbytek ledu. Doslova jako tornádo se přihnal ke spolužačce, podpírané dívkou v zelené kombinéze s čepicí s jediným zeleným listem.

„Á, tady jste…,“ usmála se blonďatá Utsumishi bezelstně.

„Celou tu dobu jdeme za vámi,“ obeznámila je Kohaku Akame z Nozomu. Na tom se víceméně všichni shodli i bez toho, aby museli její slova verbálně potvrzovat. Bakugovy výbuchy v labyrintu působily jako maják, který bylo možné následovat. I když měli všichni svoji vlastní cestu, existovala možnost, že východ je jen jeden. A pokud ano, proč nejít za tím, kdo má jednu z největších šancí na úspěch a ještě vydává takový rámus?

„Musíme najít ostatní.“ Shotovi to připadalo jako jediné východisko. „Jak jste se našly?“

„Usoudila jsem, že v bludišti nejlepší cesta přímo skrz. Slyšela jsem výkřik a šla jí na pomoc.“

„Vážně? Jsi úžasná, Kohaku!“ nechal se hlasitě slyšet Yoarashi.

Bakugo si odfrkl.

„Musíme odsud všechny dostat,“ prohlásil Todoroki rozvážně s pohledem upřeným na pět zpacifikovaných cvičných „padouchů“.

„Ha?! Zbláznil ses?“ zvýšil hlas Bakugo.

„Nemůžeme je tu nechat na pospas.“

„Ještě nevíme, kde je východ,“ namítla Utsushimi. Namísto o Kohaku, se opřela o zeď.

„Stačí, když vyjdeme stejně, jako jsme vešli. Jen musíme najít ostatní a dostat všechny ven.“

Obě dívky se na Todorokiho otočily poměrně nevěřícně.

„Máš pravdu,“ přitakala neochotně Kohaku. Bylo těžké se vzdát zkoušky, když pro tenhle den tři měsíce trénovala.

„Postarám se cvičné zloduchy, sejdeme se v hale!“ zvolal Yoarashi a vznesl se na větrném víru do vzduchu. Spolu se sebou zdvihl i těch pět spacifikovaných mužů.

Shoto se otočil na Bakugoa. Když mu řeknu, co má dělat urazí se? Raději se otočil na dívku ze Shiketsu.

„Jak velkou iluzi dokážeš vytvořit?“

„Proč?“ dala si prst před pusu a zatvářila se opravdu hloupě.

„Dokážeš po celém stropě vytvořit iluze šipek směřujících ke vchodu?“

Přikývla.

„Ale nenavede to za námi i opravdové Padouchy?“

Shoto na to taky myslel, jenže teď se opravdu potřebují spojit. Přikývl.

„A co pak budeme dělat?“ přidala se Kohaku, které se ten plán přestával líbit.

„Budeme bojovat, co jinýho, ty huso!“ vstoupil do jejich rozhovoru Bakugo. Automaticky prošel kolem nich a spěšným krokem si to namířil zpátky ke dveřím, kterými vešel do bludiště.

Todoroki na to jen souhlasně kývnul.

Camie už na nic nečekala a vytvořila na stropě vyžádanou iluzi. Nebylo to zrovna její nejhezčí dílo, ale svému účelu by měla posloužit.

Yoarashi se vydal sice vzduchem ale nazpátek svojí cestou. Po cestě sbíral Gang Orcovy společníky, které viděl a na které svým větrem dosáhl.

Todoroki vyběhl nazpět po své ledové skluzavce a přehoupl se do části labyrintu určené původně jeho osobě. To proto, aby se mohl propustit a zachránit ty, které Inasa nezvládne.

„Neprohrajte s padouchy a zachraňte, kolik můžete. To je vše.“ Do teď v bludišti nenašli nikoho, kdo by zachránit potřeboval. Měl bych se tím trápit? Nedalo mu to a ohlédl se směrem dál do bludiště, kam právě ostatním řekl, že by neměli pokračovat. Jenže, co když tam je někdo, kdo potřebuje zachránit?

Nesmysl! Při skutečném útoku jde zkouška stranou a všichni musejí bojovat. I kdyby původně měli hrát oběť, s tou myšlenkou se vydal po vlastní trase zpět ke vstupu. Teď byl rád, že využíval led, protože se díky tomu nemohl ztratit.

Doběhl ke dveřím, zmrazil je a pak prudce zahřál silnými koncentrovanými plameny. Dveře povolily. S dutou ránou dopadly na podlahu. Ocitl se v chodbě. Bakugo a Yoarashi už tam byli. Právě se věnovali otvírání dalších dveří, aby se všichni mohli dostat ze zkoušky, díky čemuž se k nim ostatní brzy připojili.

Černovlasý kluk s ostřihanými vlasy ve skafandru bez helmy se spolu se zrzavou holkou s culíky rozběhl osvobodit ze spoutání všechny Gang Orcovy pomocníky. Někteří z nich však byli v bezvědomí a neschopni pohybu.

Bakugo se zastavil v širší chodbě pár kroků před nimi.

„Hej, zlosyni! Kde ste?!“ zvolal a uvolnil několik menších výbuchů v jedné z dlaní. „Ukažte se! Všechny vás zabiju!“

Shoto protočil očima a dál si ho nevšímal. V obou bočních chodbách vytvořil ledovou stěnu a další zatarasil dveře, kterými se vrátili z bludiště. To aby jim nikdo nemohl nějak snadno vpadnout do zad.

Blonďák v černém prošívaném zimním plášti a černou helmou na hlavě ho okřikl: „Musíme jít!“

„Bakugo, jdeme,“ zavelel Todoroki. Hodil si na záda jednoho z bezvládných cvičných padouchů a vydal se vstupní chodbou.

„Neřikej mi, co mám dělat, Půlenej šmejde!“ zavrčel Bakugo.

Shoto jeho slova ignoroval.

„Gang Orca je určitě zastaví,“ nechal se slyšet kluk kostýmu připomínajícím želvu a sám podepřel jednoho kulhajícího Gang Orcova pomocníka.

Yoarashi svým větrem pomohl těm, kteří nebyli schopni pohybu. Proběhli chodbou. Bakugo uzavíral průvod v naději, že je nějaký záporák dožene. Zdálky k nim doléhaly zvuky probíhajícího boje. A ta chodba byla snad nekonečná!

Nedává to smysl! Prolétlo Shotovy hlavou. Gang Orca nikdy neseděl jen v monitorovací místnosti. Vždycky se účastnil tréninku a zkoušek.

 „Poté co absolvujete tříměsíční speciální kurz a uspějete v individuálním testu, udělíme dočasné licence i vám.“; „Vaším úkolem je překonat všechny překážky a najít východ. Máte hodinu na to, abyste se dostali z budovy.“; „Neprohrajte s padouchy a zachraňte, kolik můžete. To je vše.“ Kdyby právě neutíkal s bezvládným mužem na zádech, praštil by se do čela.

Vyběhli na denní světlo. Opodál stály autobusy, kterými přijeli. Před nimi, ale byli i tři členové komise a kosatkový hrdina. Členové kurzu a „padouši“ se zastavili před vchodem jako na povel.

Jeden z mužů v černém obleku lehce šťouchl do svého nadřízeného a pan Mera jedním pohybem zvedl hlavu a vypnul stopky na svých chytrých hodinkách.

„Eh… to… Čas opuštění budovy 58 minut a 46 vteřin. Dobrá práce, všichni.“

Bakugo stál vzadu a nevěřil vlastním očím. Jeho výraz se právě nacházel v absolutní rovnováze mezi „COŽE?“ a „VŠECHNY VÁS ZABIJU!“.

„Jistě máte teď spoustu otázek,“ začal pomalu hlavní zkoušející, „ale než vám sdělíme podstatu zkoušky a jak probíhalo hodnocení, poprosím vás, abyste se přesunuli do šaten a převlékli se ze svých kostýmů.“

„Tak děcka, slyšeli jste,“ ozval se pan Aizawa líně opřený o zeď vedle hlavního vchodu za jejich zády.

Každý, kdo někoho nesl, položil svého zachráněného „padoucha“ na zem. Další Gang Orcovi pracovníci si je převzali, aby jim umožnili vzpamatovat se.

Studentům nezbylo, než se postupně trousit zase zpátky do budovy, aby se mohli převléknout. Mlčeli. Jediný ochotný porušit napjatou tísnivou atmosféru, která je obklopovala, byl Inasa Yoarashi.

„To byla ale zkouška,“ uchechtl se. „Nevím jak ty, Todoroki, ale já vážně věřil, že byl Gang Orca napaden. To byl ale vášnivý konec!“ liboval si spokojeně.

„Hm,“ odtušil, „Mělo nám dojít dřív, že něco nesedí,“ mínil. „Gang Orca během celých tří měsíců nikdy nezůstával ve velínu. Mluvili o záchraně, ale během cesty labyrintem jsme nenarazili na jedinou oběť, která by potřebovala zachránit. Řekli, že se máme do hodiny dostat z budovy. Nikoho z nás nenapadlo, že vchod může být i východem.“

„Páni, jsi chytrý, Todoroki,“ zhodnotila jeho postřehy Utsumishi.

Mezi Kohaku Akame a Hayashim Gorem z Nozumu, hnědovlasým klukem s maskou přes oči, se též rozproudil tichý hovor.

Ale takový Bakugo Katsuki se ploužil sám nenávistným pohledem odsouvaje celý svět do horoucích pekel.

Rozdělili se, převlékli a opět sešli ve venkovních prostorách. Čekalo je zhodnocení jejich snahy.

Pan Mera uvedl jen to, co Shoto už věděl. Jejich hlavním úkolem bylo, dostat se z budovy v daném časovém limitu. Kdyby se prakticky hned, co zkouška odstartovala, otočili a odešli, byl by jejich výkon uznán. Padouši, které měli porazit, byli pouze ti falešní z bludiště. Za každého z nich dostali určitý počet bodů, plus bonusové body, pokud situaci vyřešili obzvlášť nápaditě. Zkouška měla být individuální, ale hlavním atributem hrdiny ve společnosti, obzvlášť po Steinovi, je sebeobětování. Obětovat dočasnou licenci, spojit se a opustit budovu společně, bylo hlavní odpovědí. Umění poznat, kde je jejich místo, nechat útok záporáků na profesionálech a postarat se o ty, kteří potřebují zachránit, protože jsou po zkoušce bezmocní.

Konečný verdikt tedy zněl: „Všichni uspěli.“

Po nutné byrokracii se rozloučili každý se svou vlastní dočasnou licencí. Shoto seděl na témže místě v autobuse, jako po cestě tam a svíral kartičku tak pevně v levé ruce, až mu plast vytlačoval rýhy do kůže.

Todoroki Shoto, hrdinské jméno „Shoto“. Nebyl takový, jako Midoriya, aby měl potřebu si ji vyfotit a poslat komukoliv. I když tušil, že matku by to jistě potěšilo, dopis bude muset stačit. V léčebně jí mobil nedovolili. A jinak nebyl nikdo, komu by se měl chlubit. I když na Midoriyu myslel, připadal by si hloupě, kdyby se mu měl chlubit. Od něj se přece očekává, že uspěje, ne? Úspěch nic neznamená. Jediné co si nesmí dovolit, je chyba a porážka. Nyní napravil svou chybu. Cítil se klidnější. Konečně bude moci sbírat zkušenosti spolu s ostatními…

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.