Za branami Jericha – Kapitola 13

13

Raynolds stál čelem ke dveřím, ve vojenském postoji s rukama za zády. Za sklem skafandru mu v tomto světle nebylo do obličeje vidět, ale že se asi zrovna neusmívá, to bylo kapitánovi celkem jasné. Skvělý. Přišel mě dát přes držku, nebo mi bude jenom nadávat?

„Rayi?“ No to si začal vážně výborně.

-„Kapitáne.“

„Myslel sem, že budeš chtít bejt chvíli… No… Sám. Nebo… Potřebuješ… Něco?“ Třeba si na někom vybít zlost?

Raynolds vykročil směrem ke kapitánovi. A do hajzlu.

„Rayi?“

Když Raynolds došel ke kapitánovi, prudce vymrštil pravou ruku zpoza zad dopředu a v ní držel papír.

„Hlášení.“

Hlášení? Děláš si ze mě kurva srandu? Já tady sám sebe už pohřbívam a ty řekneš jenom “Hlášení“?

„Jo… Jasně. Hlášení.“

Převzal papír a šel okolo Raye k ovládacímu panelu, kde jej odložil.

„No… Já sem myslel, že budeš chtít mít klid. Jako bejt sám. Ani ta hodina zdaleka neuběhla…“ Bože!

-„Sám?“

Raynolds se otočil opět na kapitána.

„Jo, sám. Jako že potřebuješ oddych a tak, víš?“

-„To poslední co potřebuju je bejt sám.“

„A co tedy potřebuješ?“

-„Například pár vojáků.“

„Máš vojáky, ne?“

-„Ne.“

„Asi ti nerozumim.“

-„Mam tu pár lidí se zbraněma.“

„A?“

-„Nic a. To je celý.“

„Pořád sem trochu mimo popravdě.“

-„Je to pár chlapů se zbraněma, co umí hovno. V životě nebyli v žádnej akci a teď je tu žerou velký ještěři. A i na to jenom čumí jak idioti.

Neumí se pohybovat, neumí myslet a neumí ani pořádně střílet. Tomu neřikam voják.“

„Myslel sem, že sou to tví lidi.“ No aspoň už se rozpovídal.

-„Jsou pod mym velenim.“

„A to je nějakej rozdíl?“

-„Byli prostě přidělený pode mě na tuhle misi. Neznam ani jednoho z nich. Ale to, co předvedli venku, mi stačí.“

„To sem nevěděl. A co s tim?“

-„S tim už teď nic. Jsou tady. A buď se naučí přežít, nebo si založíme hřbitov. Ven musíme. To je koneckonců i v hlášení. Já mam za úkol chránit civilisty a ne vodit vojáčky za ručičky.“

„Takže pudete zase ven?“

-„Jo.“

„A na kdy to plánuješ?“

-„Doporučuju co nejdřív.“

„Doporučuješ?“

-„Bez svolení těžko můžu opustit loď.“

„Počkej… To jako bez mýho? Já myslel, že tohle sme si už vyřikali.“

-„Jo. A já ti už tehdy říkal, že to bude pozdějš problém. Nemůžou tu bejt dva velitelé, který se hádají kdo a kdy má zrovna velení. Takže zatím doporučuju, abys velel ty, coby kapitán. Tohle řikam proto, že tahle mise měla bejt civilní a ještě pořád civilní je. Jěštěrky neberu jako vojenskou hrozbu. Ale v krizovej situaci si to vyřešim po svym.“

„Hm. Dobře. Budu na to myslet.“

Ray přikývnul.

„A ještě jedna věc, kapitáne.“

-„Jo?“

„Jako velící nesmíte dát najevo strach z podřízenejch. Nikdy. To de pak všechno do hajzlu. Oni to poznají a začnou si moc dovolovat, nebo začnou v blbej chvíli panikařit.“

-„Dobře, díky.“

Pak Raynolds odešel z můstku. Kapitán si sedl do křesla a chvíli jen koukal na hlášení, které stále leželo na ovládacím panelu. Nepřemýšlel nad ničím konkrétním. Jeho myšlenky se neubíraly žádným směrem a nebylo žádné téma, které by v té chvíli bylo nějak zásadně nad ostatními. Cítil se teď jako mozek organismu, který je ovšem dost dobře schopen fungovat i bez něj. A k čemu takový mozek?

Opět začínal dostávat strach, že upadne do šedi let minulých. Právě teď neměl nic, o čem by mohl, nebo měl rozhodovat. Nakonec se ve svých myšlenkách dostal až ke shrnutí své situace.

Ray má svoje vojáky, vědci svoje přístroje a Qwerty svoje počítače. Všechno plní aspoň základní funkci. A já sem kapitán lodi, která nelítá a za čas jí dojde energie úplně. Takže ze všech lidí na palubě sem tu nejvíc k hovnu.

Zmířil od hlášení očima o kousek výš a opět se zahleděl ven.

No dobře. Když beze strachu, tak beze strachu…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.