Za branami Jericha – Kapitola 15

15

Kapitán došel ke svému křeslu a s výdechem se posadil. Začínaly ho unavovat všechny ty nepříjemné a špatné zprávy. I když se náhodou objevila zpráva, že se něco povedlo, hned se zase něco pokazilo.

„Tak povídej. A vypni tu hudbu prosimtě.“

-„Jasný. Vypínam.“

Hudba utichla, Qwerty natočil monitor směrem ke kapitánovi a bez vyzvání si sedl do křesla vedle něj. Namířil na monitor ovladač, stiskl tlačítko a na monitoru jen problikla bílá barva a opět zhasl.

„To je všechno?“

-„Jo.“

Nastalo několikavteřinové ticho. Tak řekneš k tomu konečně něco, nebo tu budeme civět na vypnutej monitor?

„Eeeeeeeeeeeeee…“

-„Jo jasný. Asi chcete víc informací co?“

„Hodily by se.“

-„Tohle byl záblesk.“

Opět chvíle ticha.

„To je vskutku úžasné, ale co to znamená?“

-„Že všechno je jinak, než sme si mysleli. Jádro se neroztavilo proto, že bysme letěli moc dlouho. Vlastně sme letěli mnohem kratší dobu, než sme letět měli. Jádro se roztavilo zásahem zvenku.“

„Cože? To jako sabotáž?“ No to snad ne!

-„Žádná sabotáž. Teda aspoň ne taková, kterou teď myslíte. Vysvětlim to. Dost mě dostalo, že spousta obvodů v palubnim kompu se úplně roztavilo. Vůbec to nedávalo smysl. Šel sem po zdroji a pořád sem nic nemoh najít. Nakonec se mi podařilo vylovit jednu paměť, ze který se dalo vytáhnout info. A z tý sem dostal, že těsně před roztavenim jádra, sme schytali drsnou dávku záření. Na cestě sme byli sotva půlku času, co sme měli bejt.“

„Jakého záření?“

-„No to je to zajímavý. Loď je proti tomuhle šmejdu vesmírnýmu chráněná. A takovou pecku, aby to prošlo přes tyhle ochrany mohlo poslat jedině něco fakt velkýho. Nevim, co všechno může bejt dost velký, aby to odrovnalo reaktor, ale muselo to bejt obrovský.“

Qwerty se odmlčel a uznale pokyvoval hlavou.

„Určitě to přišlo zvenku?“

-„Stopro. Kdyby to bylo z lodi, tak sou z nás škvarky. Na pár pamětí a modulů to stačilo, ale víc nic.“

„Pár pamětí a modulů a celej reaktor?“

-„Jo.“

„Jo…?“

-„No, jo. Tak to je. Já Vám k tomu asi víc neřeknu.“

„Aha. A dál?“ Myslim, že bych měl zavolat Andersona.

-„A dál myslim, že byste měl zavolat Andersona.“

„Skvělý nápad. Ještě něco k tomu máš?“

-„Nemam. Ale až budeme vědět, o co šlo, tak budu moct pracovat dál a uvidim, co z toho vyleze.“

„To jsme se toho ale moc nedozvěděli, nemyslíš?“

-„Náhodou jo. Už víme, proč nejsme tam, kde sme měli bejt. Teda ne úplně přesný důvody, ale to by Andy moh domyslet s jeho mozkem.“

„A víš co? Nemusí sem chodit, má teď asi dost práce. Až půjdeš zpátky, tak za nim zaskoč a řekni mu, co jsi zjistil. Dobře?“

-„Jasný, v pohodě.“

Qwerty vstal, položil ovladač k monitoru a i s vozíkem odjel z místnosti. Při procházení dveřmi znovu pustil hudbu, která s tím, jak se vzdaloval, postupně slábla.

Kapitán se s křeslem otočil tak, aby viděl ven. Modrá záře pronikající průzorem dovnitř tvořila pruhy světla a zvláštní stíny. Připadalo mu to jako z nějaké pohádky. S tím rozdílem, že pohádky mívají šťastný konec, na což to teď vypadalo ze všeho nejméně.

Z přemýšlení o ničem jej vytrhl až stín, který se mihl přes průzor. Kapitán zpozorněl, ale v dalších okamžicích se nic dalšího nedělo. Už vážně začínam blbnout.

Vzápětí leknutím málem z křesla spadl, když na skle průzoru s plesknutím přistál tvor, který vypadal jako obrovský netopýr se zobákem. Blanitá křídla roztáhl po průzoru a jedním okem koukal dovnitř. Co to do hajzlu…

Tvor se chvíli jen díval dovnitř a pak začal klovat do skla. Přestože kapitán věděl, že sklo vydrží, protože musí odolávat opravdu dost silným nárazům vesmírného smetí, teď si připadal jako červ.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.