Za branami Jericha – Kapitola 18

18

Vkročil na planinu. Se stále neměnnou frekvencí dýchání udělal dalších pár kroků. Tenhle… TVOR… Tomu by i roboti řikali, že je bezcitnej!

Aniž by se otočil na zbytek skupiny, začal dávat signály rukou. Příště tam musí Qwerty dát víc kamer. Chci to taky vidět, kurva. Příště… Jenom aby ňáký příště bylo.

Raynolds se vydal vpřed. Stejnou rychlostí, jako do teď, mířil ke zdi. Ostatní zůstali vzadu. O tom, co dělají, neměl teď nikdo přehled. Vidět byl jen Raynoldsův postup směrem ke zdi.

Přibližoval se, ale nic se nedělo. Žádné střílení, žádné známky pohybu, prostě nic. Atmosféra na lodi by se dala krájet. Ještě nikdy nebylo “nic“ tak napínavé.

Došel postupně až ke zdi a stále nic. Rozhlédl se do obou stran podél, pak nahoru a potom rukou sáhnul na zeď. Z té se odrolilo několik povrchových zrnek, ale jinak vypadala dost bytelně. Materiál připomínal maltu z červeného písku. A stále se nic nedělo.

Raynolds promnul pár zrnek materiálu mezi prsty a otočil se na zbytek skupiny. Té skupiny, které kroužili nad hlavami čtyři netopýrům podobní tvorové. Stejný druh, který se snažil proklovat na můstek. Tentokráte ovšem nebyla žádná překážka, která by jim bránila dostat se pro svou kořist. Navíc nikdo ze skupiny nestřílel. Nejspíš ani nevěděli, jaké jim hrozí nebezpečí. Do pr…

Raynolds se rozběhl zpět. I na tuhle vzdálenost a s tím, že kamera se míhala sem a tam, bylo vidět, že tohle zbytek skupiny dost znervóznilo. Začali se divoce rozhlížet, ale na reakci už bylo pozdě. Netopýři se snesli střemhlav dolů. A ve chvíli, kdy se začala konečně ozývat střelba, doslova vyskočil z písku velký had a zahryznul se Raynoldsovi do helmy. …dele!

Kamera velmi přesně zabírala to, co nikdo nechtěl vidět – vnitřek tlamy hada. A také stále fungoval přenos zvuku, takže nikdo nebyl ochuzen ani o zvuk praskajícího skla helmy a také řev Raynoldse. Jestli to bylo bolestí, nebo bojovým šílenstvím, nešlo poznat. Možná obojí. Takhle ne Rayi. Takhle ne, rozumíš? To je rozkaz… Bojuj do hajzlu!

Snad ještě nikdy nebylo deset vteřin tak dlouhých. Pak se na kameře objevil také pruh venkovního světla, který se postupně, velmi pomalu, zvětšoval. Z dálky stále doléhala střelba a do toho Raynoldsův řev, doprovázený stále se rozšiřujícím pruhem světla. Pak škubnutím vyrval hlavu z hadí tlamy. Jednou rukou držel horní a druhou rukou spodní čelist hada. Z obou rukavic unikala kapalina a plyn, jak posilující servomotory už nevydržely a postupně vypovídaly službu. Dobrá zpráva byla, že Raynolds zatím žije, ta horší byla, že neměl jak vzít zbraň, aby hada zabil. A ta nejhorší, že ležel na zemi na zádech. A to není pozice, ve které se dobře bojuje ať už s čímkoliv.

Utichla střelba. Jestli se to dalo počítat mezi dobré, nebo špatné zprávy, teď nikdo netušil. Raynolds dál bojoval se svým soupeřem. Neustále rozvíral hadovi tlamu po centimetrech, až měl ruce v podstatě rozpřažené. Na nohou mu ale leželo tělo hada. Oba spolu zápasili dlouhé vteřiny. Raynolds se snažil vymanit zpod jeho těla, zatímco snaha protivníka byla pochutnat si na čerstvém mase.

Oba se kroutili, až se Raynoldsovi podařilo jednu nohu dostat zpod hada. Na třetí pokus se mu podařilo ji pokrčit tak, že ji mohl vyměnit za ruku na spodní čelisti. A pak už přišel na řadu Raynoldsův nejvěrnější společník v situacích, kdy se ho něco pokouší spolknout – nůž.

Napřáhl se jím a bodnul hada do lebky. Respektive chtěl ho bodnout do lebky. Nůž se svezl po šupinách, aniž by je byť škrábnul. Tudy to očividně nepůjde. Existovala jediná možnost a to bodnout zevnitř, což to také udělal. Všichni na lodi v té chvíli bezděčně bodnuli svým imaginárním nožem, který “drželi“ v ruce.

Had se začal zběsile zmítat a teď se zas on snažil od Raynoldse dostat pryč. Ten nožem stále otáčel a rval jej co nejvíce do lebky. Po dalších pár vteřinách had zůstal ležet a Ray se konečně mohl vyhrabat a postavit na nohy. Nůž si samozřejmě vzal zpět. Sebral svoji zbraň a jako by se ani nic nestalo, se vypravil dál k místu, kde byla jeho skupina. K místu, kde teď nestál nikdo.

Jeho dech zněl teď o dost tíživěji, ale kamera stále zabírala jen to, co on viděl, nikoliv přímo jeho.

Doběhl, i když o dost pomaleji než před bojem, až na místo, kde svou skupinu nechal. Nikde nikdo. Na zemi se válela jedna utržená, možná ukousnutá, ruka, nějaké zkumavky, zbraně a kusy skafandrů. Jinak nic.

Byla vidět jen cesta, kterou přišli a pak jedna další, o dost menší, někam stranou. Ne, Rayi, vyser se na to. Vypravíme se je hledat, ale teď se vrať. Co tam chceš sám dělat? Potřebujeme tě vole!

Raynolds se vydal směrem, kam vedla menší ulička. Opět prodírání trávou, ale tentokrát, i kdyby šel týden v kuse a na nic nenarazil, bylo by to pro všechny ohromně zajímavé sledovat.

Tak dlouho ale jeho cesta netrvala. Sotva po pěti minutách mu začalo cosi čvachtat pod nohama a tak zastavil.

„Pomoc!“

Ještě udělal pár kroků a bylo vidět, jak se jeden z vojáků potápí do nějaké bažiny. Už mu koukala jen hlava. Raynolds zkusil udělat ještě krok, ale sám se začal hodně propadat, takže opět ustoupil. Vzal zbraň a namířil na vojáka. Rayi…

„Řikal sem ti, že tě zastřelim při dezerci.“

A vystřelil.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.