Za branami Jericha – Kapitola 19

19

Raynolds se otočil od místa, kde se za mrtvým vojákem zavřela hladina a vydal se na cestu zpět.

Kdyby se napjatá atmosféra na lodi dala zvážit, jednalo by se teď o jednu z mála věcí, kterou by Spes nedokázala převážet. Tedy za předpokladu, že by fungovala tak, jak má.

Nikdo neřekl ani slovo. Dokonce i Qwerty vypadal, že mu poprvé v životě došla slova. Všichni buď civěli na monitory, nebo si nervózně pohrávali s rukama.

Z této letargie je vytrhnul až zvuk spuštěného procesu v detoxikační komoře. Jako by si najednou všichni uvědomili, že venku byly dvě skupiny a že nikdo neví, co se dělo s Andersonovou skupinou od jejího sestupu ze střechy lodi, až do teď. Většina přísedících se rozhlížela po ostatních, jako by čekali odpověď na otázky, které nikdo nepoložil. Alespoň zatím ne.

Jako první z komory vyšel Anderson, za ním postupně zbylých pět vědců. Vojáci až jako poslední.

„Hmm… Chtěl jsem říci, že mám několik teorií, které bych rád ověřil, nicméně vypadá to, že jsem přišel o něco důležitého.“ To my všichni, pane Andersone.

Když se na jeho slova od nikoho nedostavila žádná reakce, zaměřil se Anderson na nejzodpovědnější osobu.

„Kapitáne, druhá skupina má problémy, nebo něco našli?“

Děláš si prdel, že jo? Máš nejlepší mozek ze všech a ptáš se, jako bys byl retardovanej! CO myslíš, že se asi tak mohlo stát ty vole? Našli zlatej důl a náhradní reaktor. Teď to jenom naložit a můžeme letět!

„Kapitáne?“

-„Přijďte za mnou na můstek, pane Andersone.“

S tím kapitán vstal ze židle a odešel. Hlavně se nepoblejt!

Anderson šel za ním, všichni ostatní zůstali u monitorů.

Na můstku se kapitán, velmi ztěžka, svalil do křesla.

„Kapitáne?“

-„Pane Andersone, prosím vás, teď mě poslouchejte a pak odejděte. Zpracujte svoje výzkumy, dejte dohromady nějaký výsledky a potom, AŽ potom, mi je přijďte přednést.“

Pohlédl na Andersona, kterému se leskly oči, jako malému dítěti, kterému někdo slíbil lízátko. Kapitán sotva mluvil. Připadalo mu, jako by měl na jazyku přivázaný kámen.

„Z druhý skupiny přežil jen Raynolds a ten teď míří zpátky. Ostatní jsou mrtví. Záznam z kamer Vám jistě rád poskytne na požádání náš počítačový technik, takže po mě nechtějte, abych Vám tu popisoval, co se stalo. Zapojte do výzkumu co nejvíc kolegů, ať nemají čas na přemejšlení nad tim, co viděli. Přijďte s nějakym řešenim co nejdřív, protože jinak budeme za chvíli všichni v hajzlu. Teď jděte dělat svojí práci, a když už v tom budete, tak zjistěte, komu tady Raynolds předal velení ohledně bezpečnosti a řekněte mu, že až se Raynolds vrátí, chci s nim mluvit a to HNED, jak se vrátí. Tohle všechno berte jako rozkaz. Odchod.“

Anderson přikývnul a odešel. Kapitán zůstal na můstku sám. Otočil se v křesle k průhledu. A sme v prdeli.

Dlouho jen seděl a civěl ven. Myšlenky se převalovaly jedna přes druhou, aniž by některá z nich zanechala zapamatovatelnou stopu.

Už toho na něj bylo zkrátka příliš. Měl ještě pár klidných, nudných, osamocených let létat, převážet náklady a podepisovat cestovní papíry. Jeho nejzávažnější rozhodnutí měla být, u kterého doku přistane. Pak důchod a zasloužený odpočinek.

Místo toho trčí s neznámými lidmi na neznámé planetě a čeká se od něj, že bude rozhodovat o věcech, které mohou někoho zabít, a ještě se u toho bude tvářit, jako že celý život nedělá nic jiného. A to všechno bez sebemenší naděje na to, že by se třeba někdy mohli odlepit ze země, nebo že je najde někdo, kdo se je nebude pokoušet zabít. Tohle přeci nemůžu zvládnout.

Z bezduchého uvažování jej dostaly blížící se syčivé zvuky. Jako by odněkud s malými přestávkami unikal vzduch.

Tsssssssssssssss, usssssssssssssssssssss, tsssssssssssssss, usssssssssssssssssssss…

Otočil se zpět ke dveřím, do kterých po chvíli vešel Raynolds.

„Kapitáne?“

Bože, Rayi! Ty vypadáš ještě hůř, než jak já se cejtim.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.