Za branami Jericha – Kapitola 20

20

Helma skafandru na několika místech prasklá, ale ještě držela pohromadě. Její čelní sklo bylo vysypané, na horní straně viditelně promáčknutá a zespodu roztrhaná. Z krčního krytu trčely dráty, hadičky a kusy výstelky. Rukávy roztrhané od ramen až k zápěstí. Rukavice už neměl vůbec.

Raynolds ztěžka udělal dalších pár kroků na můstek. Hydraulika posilovačů v jeho skafandru se snažila nasát kapalinu, ale zbyl už jen vzduch. Tsssssssssssssss, usssssssssssssssssssss…

Aspoň že ty zvuky nevydává přímo Ray.

Dostal se do pruhu světla z průzoru a tam zastavil. Z jeho pohledu doslova mrazilo, jak probodával očima kapitána. Ruce zaťaté v pěst, ale dech, jako obvykle, naprosto pravidelný. A vše dokreslovala zaschlá krev na hlavě i rukou.

Kapitán chtěl začít mluvit, ale zarazil se a nejdříve zkontroloval, že už nemá kameru. Neměl. Jakým způsobem ji asi vrátil Qwertymu raději nevědět.

„Rayi. Sedni si prosimtě. Sedni si a vysvětli mě, co to tam venku mělo znamenat. Je nás tu pět a půl a ty…“

-„To, co očekávam, že by pro mě udělal každej v tý situaci.“

To, jak odpověď procedil mezi zuby, bylo to nejzlověstnější, co kdy kapitán slyšel. Dokonce i to nejzlověstnější, o čem kdy slyšel, že o tom někdo slyšel.

Se zvukovým doprovodem prázdné hydrauliky došel ke křeslu a sednul si, což způsobilo další, dlouhé zasyčení.

„Rayi. Chápeš, že to všichni viděli? Tys ho normálně zastřelil!“

-„Dejte mě do hlášení, kapitáne. Zodpovim si to u velení, až se vrátíme.“

„Moc dobře víš, že se nevrátíme a …“

-„A právě proto, že to vim, sem to musel udělat. Buď tu všichni chcípneme, nebo zkusíme přežít. Já sem tu pro tu druhou variantu. A udělam pro to všechno, co bude potřeba.“

„A pro přežití je třeba se navzájem postřílet?“ Drž se zpátky vole! Drž se zpátky, nebo dostaneš přes držku!

-„Nestřílim jen tak! Bylo to buď ho nechat se utopit, nebo ho zastřelit.“

„Tak, aby to každej viděl?“

-„Takže nejde o to, že sem ho zastřelil, ale o to, že to pár lidí vyděsilo… Pf. Uvědomuje si tu, aspoň někdo, že jestli se tu nenaučíme přežít, tak tu prostě pochcípáme? A tu smrt nic nezmění. Nezmění to ani to, že se budete koukat jinam, pořád tu bude a pořád bude jednoho po druhym kosit. Nemáme čas kohokoliv učit plavat. Buď zůstane na hladině, nebo se utopí.“

„To nebylo zrovna teď nejlepší přirovnání, Rayi.“

-„Řikal sem, že nemají výcvik a že sou to zelenáči se zbraněma. Utek z místa, kde se bojovalo a doplatil na to, to je celý.“

„Ne, neni Rayi. Byl to člověk, jako ty nebo já. Měl se nechat sežrat?“

-„Já bych neutek! A po nikom z nich nechci nic, co bych sám neudělal!“

„Ale každej není jako TY Rayi!“

Raynolds uhodil pravou pěstí do opěrátka křesla.

„Kdyby sem byl na místě toho vojáka a někdo jinej na mym a nechal by mě utopit, tak kdybych se z toho nějakou záhadou dostal, osobně mu utrhnu hlavu za to, že mě nezastřelil! Kdybyste se v tý bažině topil Vy, kapitáne, chtěl byste se dál topit a pít černý bahno, nebo to mít radši rychle za sebou?“

Otázku opět doprovodil ostrým pohledem typu “A zkus mi zalhat!“

Ten vůl má pravdu… Ten idiot má zasranou pravdu! Zasranou, zkurvenou pravdu!

Kapitán musel nejdříve polknout a zavřít oči, aby byl schopen vůbec promluvit.

„Zastřelit.“

-„Neslyšel sem, kapitáne.“

„Řikam, že bych chtěl zastřelit.“

-„Neslyšel sem, kapitáne!“

„Udělal si kurva dobře, to chceš slyšet? Stačí ti to? Udělal si dobře!“

Až pak si kapitán uvědomil, že poslední slova zakřičel poměrně dost nahlas a mohlo to být slyšet i mimo můstek a opět se mírně uklidnil.

„Prostě máš pravdu.“

-„Pravda je prostě někdy hnusná.“

„Dost hnusná.“

-„Ale teď máme důležitější věci na práci. Na vzpomínání na oběti bude času dost potom. Teď se všichni, úplně všichni, musíme zaměřit na ty, co ještě dejchají, jinak už ani nebude nikdo, kdo by vzpomínal. Musíme znova ven, musíme zjistit co, nebo kdo je za tou zdí, musíme přežít! Prostě musíme.“

Raynolds chtěl vstát z křesla, ale kapitán ho zastavil.

„Rayi?“

-„Jo?“

„Co ty seš vlastně zač?“

-„Bezpečák.“

„Myslim, kdo seš ve skutečnosti. Doopravdy.“

-„Dam Vám jednu radu, kapitáne. Nikdy se neptejte na nic, na co nechcete znát odpověď.“

Kapitán se na Raynoldse podíval, tentokráte alespoň částečně odhodlaně.

„Ale já to chci vědět.“

-„Hm, jak je libo.“

Raynolds se opřel do křesla, zadíval se někam daleko před sebe, pokýval hlavou a pak otočil hlavu na kapitána.

„Nájemnej vrah.“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.