Za branami Jericha – Kapitola 23

23

Kapitán ještě chvíli seděl v křesle a snažil se urovnat si myšlenky. Příliš se mu to nedařilo, protože si uvědomoval čím dál více, jak Raynoldosvi závidí. Když se podíval na to, co teď slyšel a porovnal to s tím, co by mohl vyprávět on, připadal si jako cyklista, který se snaží předjet vlak. Vlak, který mu stále víc a víc ujížděl.

A pokud nechtěl, aby mu ujel úplně, musel se snažit víc začlenit. I když věděl, že kromě umírající lodi, nemá vůbec co nabídnout.

Vstal a šel za vědci zjistit stav výzkumu. Nic jiného, praktičtějšího, teď stejně dělat nemohl.

Došel do nákladového prostoru. Všichni vědci kmitali od stolu ke stolu, předávali si dokumenty a vojáci stěhovali podle pokynů zařízení tak, aby co nejvíce urychlili výzkum. V celém tom mraveništi byly kromě kapitána jen další dvě osoby, které se toho neúčastnily – Anderson a Qwerty. Raynolds, který by jistě do této kategorie spadal také, tu teď nebyl.

Qwerty vypadal, kupodivu, v pořádku. Seděl jako obvykle u svých monitorů, se sluchátky na hlavě a cosi opravoval. Nejspíš kameru, kterou mu Raynolds “vrátil“.

Anderson stál opřený o stěnu lodi, tak, aby měl dobrý rozhled. Všechno jen s upřeným pohledem pozoroval a pohrával si s něčím v ruce.

Proč taky nezkoumá?

Kapitán zamířil k Andersonovi, protože on je ten, kdo má informace. Pokud už nějaké jsou.

Když došel až k němu, zjistil, že to, s čím si Anderson pohrává, jsou dvě kovové kuličky, které si mezi sebou prohazuje v pravé ruce.

„Pane Andersone?“

-„Ano, kapitáne?“

„Nějaké zprávy? Novinky?“

-„Jen několik teorií.“

„A ty znějí jak?“

-„Pokud dovolíte, kapitáne, plánuji je přednést zhruba za hodinu všem zde na palubě. Tedy před tím, než půjdeme opět ven.“

„Chcete jít znova ven takhle brzy?“

-„Ano. Čekám jen na výsledky rozborů atmosféry a té oranžové hmoty.“

„Myslel jsem, že je to písek.“

-„Písků je, kapitáne, velké množství.“

„A záleží na tom, co to bude za písek?“

-„Podle toho, co jsem viděl na záznamu, dovolím si tvrdit, že se nejedná o přírodně vzniklou plochu. A ta zeď byla vytvořena uměle naprosto jednoznačně. Otázka je, kdo by vysekával tak velké množství trávy, aby tam navezl takto gigantické množství písku a ještě tam postavil zeď? A kde vzali tolik písku? Ale i to bych raději rozebral až při mé přednášce za hodinu. Pro vás asi bude zajímavější jiná otázka.“

„Jaká by to měla být?“

-„Jak tu zeď překonáme?“

„Asi nerozumím.“

-„Můžeme ji obejít a zkusit najít vchod, přelézt, nebo stylem “Raynolds“.“

„Styl “Raynolds“?“

-„Dostatek výbušniny dokáže vytvořit vchod tam, kde se nám zrovna hodí.“

Jo. To je styl “Raynolds“.

„Ale to se Vám příliš nezamlouvá, že?“

-„To opravdu ne. Ten, kdo tu zeď postavil, to udělal za nějakým účelem a my ten účel zatím neznáme. Myslím, že i Raynolds si toto velmi dobře uvědomuje, takže k řízené demolici zatím také nepřistoupí. Ale pokud nenajdeme vchod, myslím, že to bude jeho další volba.“

„A proč by to neměl zkoušet nejdříve přešplhat?“

-„On by to jistě zkusil. Ale ostatní to ve většině případů nezvládnou. Nejsme trénovaní vojáci. Dost z nás není právě na vrcholu svých sil a už jen pochod k té zdi by byl poměrně vyčerpávající, nehledě na to, co se všechno může v podloží skrývat. A nedokážu si představit, že by Raynolds lezl po zdi a nechal nás dole hlídat lidmi, kterým sám příliš nevěří. Zkrátka, pokud uzná, že je menší bezpečnostní riziko tu zeď odpálit, bude potíž mu v tom zabránit.“

„Nevydáme mu výbušniny a…“

-„Nejenže by si je mohl vynutit, k čemuž má jistě nemalé vlastní prostředky, ale navíc by mohl dát právě takovéto argumenty. Jediný další způsob, který si dokážu představit, že by schválil je ten, že by šel sám a ostatní by zůstali na lodi.“

„A to se zase nelíbí Vám, že?“

-„Pokud tam někdo je, určitě byste chtěl, aby první koho od nás potká, byl právě Raynolds?“

„Nebyla by to asi ta nejlepší možnost…“

Rozhovor jim přerušil jakýsi skřípavý zvuk. Když se všichni otočili za jeho zdrojem, zjistili, že Raynolds přišel z jídelny do nákladového prostoru. Oblečený do vojenských maskáčů. Zbytky svého skafandru táhl v jedné ruce po zemi, což vydávalo právě ten nepříjemný zvuk. V druhé ruce měl zbraň, jejíž hlaveň měl opřenou přes rameno a ve tváři, pokud se tomu tak dalo říkat, výraz tvrdší než diamant.

„Pane Andersone?“

-„Ano, kapitáne?“

„Musíme najít ten vchod.“

-„Přesně tak.“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.