Za branami Jericha – Kapitola 24

24

Kapitánův pohled byl jako přikovaný na Raynoldse. A samozřejmě ne jen kapitánův. Sledovali jej všichni, kromě Qwertyho, který stále něco montoval. Raynolds došel svým klasickým, neměnným tempem k hibernačním komorám a do té, ve které přespával, hodil zničený skafandr. Pak si sedl na její okraj a začal rozebírat a čistit svoji zbraň. Nastalé ticho přerušil Anderson.

„Kapitáne?“

-„A-ano, pane Andersone?“

„Myslím, že vzhledem k situaci, bude lepší udělat přednášku ihned. Jinak mám dojem, že tu skutečně něco vybouchne. A ta zeď to nebude.“

-„A co výzkum atmosféry a toho písku?“

„Připadá Vám, kapitáne, že by teď někdo něco zkoumal?“

Kapitán se rozhlédl a viděl, jak všichni, kteří ještě před okamžikem pracovali, teď stojí a sledují Raynoldse.

„Nejsem vědec, ale tohle mi výzkum nepřipomíná.“

-„Jsem vědec a jsem si jist, že tohle výzkum není. Takže pokud dovolíte, dokud je tu ticho, abych nemusel nikoho překřikovat…“

„Jistě, pódium je vaše.“

Anderson se odlepil od stěny a rovnou začal mluvit. Nejdříve nahlas, aby si vynutil pozornost a postupně na hlasitosti ubíral.

„Vážení kolegové a vážené kolegyně…“

Všichni, až na Raynoldse a Qwertyho, se otočili na Andersona. Ten počkal, až se všichni budou schopni řádně soustředit.

„Dovolte mi, abych vás seznámil s možnostmi toho, co nás potkalo, a také rozebrat možnosti dalšího postupu. Prosím, posaďte se, protože to bude delší rozbor.“

Vědci si postupně sedli na židle z jídelny, zatímco vojáci rychle zaujímali co možná nejnenápadnější pozice na stráži.

Když utichl rachot židlí, Anderson udělal několik kroků tak, aby na něj všichni dobře viděli a pokračoval v načatém hovoru.

„Děkuji. Jak jsem již předeslal, rád bych nejdříve objasnil několik možností, co se mohlo stát s naší lodí, že jsme nedorazili tam, kam jsme dorazit měli.“

S mojí lodí, pane Andersone, s mojí lodí.

„Možnost, která jistě některé z nás napadla, je ta, že se jednalo o nějaký druh sabotáže. Mohu vás ubezpečit, že dle druhu poškození v okolí reaktoru, mohu, s naprostou jistotou, sabotáž vyloučit.“

Opět dal posluchačům chviličku, aby strávili jeho slova.

„Pak je tu vysoce nepravděpodobná, ale teoreticky možná, varianta. Všichni víme, že se má za to, že v hyperprostoru je nemožné, aby cizí těleso zasáhlo loď. Za nemožné je to pokládáno proto, že při rychlosti pohybu hyperprostorem by zásah takovým tělesem znamenal, že jsme byli svědky události, která se ze statistického hlediska může stát zhruba v jedné triliontině případů. Ubezpečuji vás, že k trilionu letů do vesmíru se zdaleka lidstvo nepřiblížilo. Prakticky považováno za nemožné, matematicky ovšem nenulová šance. Některé znaky poškození cizím tělesem jsem skutečně na lodi nalezl. Nicméně nemyslím si, že je to samo o sobě důvod, proč jsme tam, kde jsme.“

Doufam, že tam nemá dalšich padesát teorií, který nevysvětlujou vůbec nic.

„A tím se dostávám k tomu, co si myslím, že nás pravděpodobně potkalo.“

Napětí mezi posluchači bylo velmi znatelné. Jen Raynolds a Qwerty se stále věnovali svým vlastním činnostem. Qwerty velmi zaujatě, Raynolds, naopak, jako by právě četl v novinách rubriku “Nudné zprávy“.

„K pochopení této teorie se musíme vrátit až do dvacátého století. V té době se samozřejmě nedalo mluvit o mezihvězdném cestování tak, jak jej známe dnes. Ale jedna metoda byla na tehdejší dobu poměrně sofistikovaná. Jednalo se o takzvaný gravitační prak. Aby se ušetřily náklady na cestování vesmírem, samozřejmě mluvím o sondách bez posádek, využívali tehdy gravitaci planet a dalších vesmírných těles k tomu, aby změnili směr vyslané sondy a udělili jí vyšší rychlost, v podstatě zadarmo. Pokud bude mít kdokoliv zájem, rád vysvětlím tento postup později a obsáhleji, nyní je důležitá jen jeho podstata.“

Ještě, že tak.

„Mám za to, že se nám právě tohle stalo. Na naší cestě jsme se příliš přiblížili nějakému kosmickému tělesu, které změnilo naší rychlost a směr. Tento, v našem případě nechtěný, manévr způsobil, že loď se pohybovala ještě rychleji, než je běžné v hyperprostoru. Palubní počítač si s tím nebyl schopen poradit, kvůli tomu, že současně s tímto urychlením přišel o některé důležité kontrolní obvody, jak mne informoval náš technik.“

Qwerty zvedl jen ruku a dál se věnoval opravám.

„Co vedlo k tomu, že se tyto obvody poškodily, vysvětlím za okamžik. Každopádně počítač reagoval až na přehřátí jádra tím, že se snažil vyhledat nejvhodnější místo k přistání. Nyní se ale vraťme k okamžiku, kdy jsme byli urychleni, přesměrováni a vzápětí vyhozeni z hyperprostoru. Objekt, který by byl něčeho takového schopen, musí být super hmotný. Navíc, podle toho, co technik zjistil z pamětí, musel vyprodukovat gama záblesk.“

Opět se na chvíli odmlčel a rozhlédl se po všech přísedících.

„Myslím, že tím objektem byla černá díra.“

Cože?

Mezi vědci to zašumělo, Qwerty se otočil na židli k Andersonovi, zatímco Raynolds dál “četl nudné zprávy“.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.