Za branami Jericha – Kapitola 25

25

„Pánové, dámy, prosím o klid. Stále je tu několik informací, které bych rád sdělil.“

Posluchači se opět utišili, ale bylo znát, že někteří z nich jsou značně vyvedení z míry.

„Děkuji. Abych upřesnil okolnosti, myslím si, že jsme proletěli takzvaným horizontem událostí a pravděpodobně jsme pronikli i za jeho hranici…“

-„To je nemožné!“

Jeden z vědců doslova vyskočil ze své židle a nejspíše až poté si uvědomil, že by měl dodat fakta, což také udělal. Nikdo si v té chvíli nevšímal Raynoldse, který “zavřel nudné noviny“ a s velkou nelibostí se podíval na nového řečníka.

„Všichni víme, že jste nejzkušenější z nás, ale také všichni, co mají vzdělání v oblasti astronomie vědí, že za horizont událostí se dostat nedá tak, abyste se opět vrátil! A to ani v případě, že budeme brát v potaz nadsvětelnou rychlost lodi. Horizont událostí by se jen posunul, ale průlet je nemožný!“

Souhlasné komentáře z řad ostatních vědců se začaly překrývat jeden druhým, až z toho byl opět jen hluk, který zvýšeným hlasem přerušil Anderson.

„Nechtěl jsem zacházet do přílišných podrobností, ale vidím, že to bude nutné. Pokud dovolíte, vysvětlím toto malé nedorozumění.“

Druhý vědec souhlasně přikývl a ne zrovna s nadšením se posadil, takže Raynolds se opět “začetl“.

„Černé díry můžeme rozdělit na nerotující a rotující. U prvních jmenovaných je horizont událostí skutečně nepřekonatelný, byť, jak říkáte, se může posunout směrem k singularitě. Ale u těch rotujících existuje ještě další, takzvaný Cauchyův horizont. Abych zbytečně nenudil přísedící, vysvětlím jen velmi zjednodušeně. Vzhledem k rotaci černé díry vzniká také odstředivá síla, opačná k přitažlivé síle. Díky tomuto jevu je možné ve vnitřním horizontu setrvat, aniž bychom se dále pohybovali směrem k černé díře. Tento horizont je v běžných případech uvnitř klasického, Schwarzschildova horizontu, ze kterého se nedá uniknout. Takže bychom nemohli uniknout, ale také bychom už nepadali dále k černé díře. Souhlasí to, kolego?“

Anderson se podíval na vědce, který před chvílí oponoval a ten opět přikývl.

„Nicméně proto, že jsme se pohybovali velmi výrazně vyšší rychlostí než světlo, posunuli jsme klasický horizont událostí až za vnější hranici toho druhého, odstředivého. Jednoduše jsme tyto dva horizonty prohodili. Proletěli jsme pouze odstředivým horizontem. To mělo za následek již dříve zmíněnou změnu rychlosti a směru. Tuto teorii podporuje také fakt, že černé díry jsou velmi silným zdrojem gama záření. A právě to spálilo obvody počítače a to i přes to, že tento typ lodí má velmi sofistikovanou ochranu proti tomuto poškození. Na druhou stranu se dá říci, že máme štěstí, že vůbec žijeme.“

Štěstí, pane Andersone, vypadá trošku jinak.

„Gama záblesk jsme v podstatě jen zahlédli. Kdybychom dostali přímý zásah, okamžitě bychom se i s lodí odpařili.“

No dobře, trochu štěstí v tom asi bude.

„Bohužel není možné získat záznamy o tom, jakou konkrétně rychlostí a jakým směrem jsme se po těchto událostech pohybovali. Víme jen, že cesta trvala necelou polovinu původně plánovaného času. Pokud k tomuto nemáte žádné dotazy, vysvětlím, proč se roztavil reaktor.“

Nikdo z posluchačů nic nenamítal a tak přednáška mohla pokračovat.

„Stalo se tak kvůli neschopnosti počítače řídit jeho výkon a teplotu ve chvíli, kdy se loď pohybovala vyšší, než maximální konstrukční rychlostí. Kdyby se reaktor neroztavil, čímž sám sebe odpojil od zbytku lodi, buď by se loď rozpadla, nebo bychom letěli nově získanou rychlostí a směrem tak dlouho, dokud by reaktor fungoval. Roztavení reaktoru mělo za následek postupné zpomalování lodi až na úroveň, kdy jsme byli vyhozeni z hyperprostoru. Opět můžeme mluvit o štěstí. A poslední věc, která nás před přistáním potkala, a to doslova, je nějaký menší meteoroid. Považuji to za pravděpodobnější vysvětlení, než to, že by nás zasáhl v hyperprostoru. Tím bych rád uzavřel to, co nás potkalo, než jsme se objevili zde.“

Ze židle se zvedl další vědec.

„A kde se ta vaše černá díra vzala na naší trase?“

Po položení otázky se opět posadil.

„Dobrá otázka. Nejprve bych rád ujistil, že to nebyla moje černá díra.“

Všichni přítomní, samozřejmě kromě Raynoldse, se krátce zasmáli.

„Procházel jsem naší plánovanou trasu ještě před tím, než jsme vyrazili na cestu. Samozřejmě nevedla okolo, natož přes černou díru. Nicméně v okolí naší trasy bylo celkem jedno sto devadesát osm hvězd, které se teoreticky mohly, vzhledem k jejich velikosti a hmotnosti, stát černou dírou. Jen v první třetině trasy jich bylo šedesát tři. Myslím, že to je jediné možné vysvětlení toho, kde by se černá díra vzala na naší trase. Byli jsme zkrátka ve špatnou chvíli, na špatném místě. A nyní, pokud nemáte další dotazy, bych přikročil k tomu důležitějšímu, co bych rád probral a to je naše budoucnost.“
-„Jeden dotaz bych měla, kolego Andersone.“

Ze židle vstala jedna žena, rozhlédla se po ostatních a pak se podívala na Andersona.

„Říkáte, že gama záblesk spálil obvody palubního počítače a viděli jsme, že byl poničen i povrch lodi. Je to tak?“

„Ano, to je pravda.“

„Pak by mě i ostatní zajímalo, jak na tento záblesk zareagoval váš, napůl elektromechanický, mozek?“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.