Za branami Jericha – Kapitola 26

26

Anderson se mírně pousmál a pokýval hlavou.

„Už jsem si říkal, zda nespíte, slečno Parkinsová.“

-„Raději bych odpověď na otázku, nebo se váš smysl pro věcnost vytratil?“

„No dobrá. Myslím, že máme důležitější věci na práci, ale pokud vás to trápí, rád vám odpovím. Pravda je, jak jste mohla sama vidět, že jsem podstoupil poměrně náročný výstup při průzkumu lodi. Dá se tedy odvodit, že pohybové centrum je…“

-„Nezajímá mě vaše pohybové centrum! Všichni víme, jakého charakteru jsou implantáty ve vašem mozku. Jsou to především paměti. A pokud jsou vaše paměti poškozené, může to ovlivnit váš úsudek na to, jak pokračovat, abychom přežili.“

„Jsem přesvědčen, že jsem pod dohledem takového množství odborníků, že kdybych jen zkusil říci cokoliv, co není zcela jednoznačně vědecky podloženo, nebo to nedokázal alespoň vědecky vysvětlit, tak by se jistě našel někdo, kdo na to včas a dostatečně hlasitě upozorní.“

-„Stále neodpovídáte. Má to snad znamenat, že něco skrýváte? Nebo snad…“

„Každý něco skrývá!“

Následující vteřina ticha byla jako věčnost. Všichni, včetně Raynoldse, upřeně hleděli na Andersona.

Tohle je hodně tenkej led, pane Andersone.

Ten všechny přelétl pohledem a s o něco klidnějším hlasem pokračoval.

„Vy, já, každý v téhle místnosti něco skrývá. Ať už nesmyslnou banalitu, nebo něco, co může být v určitých situacích velmi důležité. Vy chcete slyšet, že mám poškozené implantáty. Pokud Vám jde o tohle, pak tedy ano. Máte pravdu. Některá uměle vytvořená propojení v mém mozku jsou skutečně určitým způsobem poškozena. Když někoho uhodíte silně do hlavy, také to bude mít vliv na některá propojení v jeho mozku. Ale není to, většinou, nic, s čím by si mozek neporadil. A stejně zareagoval i můj mozek. Poškozená propojení jsou v plné míře nahrazena těmi funkčními. Co se týče pamětí, tak máte také pravdu. Některé jsou skutečně poškozeny nenávratně. Nevzpomenu si, jakou knihu jsem četl před sto dvaceti lety, na což bych si za normálních okolností vzpomněl. Nicméně veškeré vědecké vědomosti si pečlivě zálohuji na vícero míst. A přesto, že některá z nich byla poškozena, jsem schopen tato data díky zálohám velmi jednoduše zpřístupnit…“
-„Nebo si to alespoň myslíte, že?“

Začíná tu bejt horko… Rayi?

„Rozdíl, mezi mnou a Vámi, a teď nemluvím jen k Vám, slečno Parkinsová, je ten, že já o poškození mého mozku vím.“

-„A tím chcete říci co?“

Haló, Rayi?

„Tím chci říci, že dávku záření jsme dostali všichni. Jen já, na rozdíl od ostatních, vím, co to s mým mozkem udělalo.“

-„Takže nakonec jsme ti poškození my, že?“

No tak, Rayi!

„Nejsem schopen říci, jak moc, ale všichni jsme poškozeni. Je například velmi pravděpodobné, že se objeví několik případů nádorových onemocnění.“

„To myslíte vážně? Rakovina?“

„Řekl bych, že smrtelně vážně.“

-„Rakovina není nebezpečím pro lidstvo už pár století!“

„Kolik lidí prolétlo v těsné blízkosti kolem černé díry, za posledních pár století?“

Již značně rozjetou hádku ukončil až Raynoldsův hlas.

„Hádáte se o hovadinach!“

No konečně!

Raynolds vstal od hibernační komory a se zbraní přehozenou přes rameno se vydal směrem do centra dění, což aktuálně byla Andersonova pozice.

„Jestli se nezačnete věnovat tomu, co je teď důležitý, tak to udělam já. Co se stalo, že sme tady, je mi u zadku.“

Zadek neni to slovo, co tě napadlo jako první, že ne?

„Stejně tak je mi ukradený, co Vy dva proti sobě máte a je mi ukradený i to, komu tady naskáče jaká vyrážka. Měli ste zjistit, jak a jestli se tu dá přežít, tak na tom začněte dělat. Asi ste si všimli, že ještě dejcham, takže vzduch tu nějakej bude. Koukejte už přijít s něčim, co tu budeme žrát a chlastat, jinak vás nakopu tak, že budete mít opravdu něco poškozenýho a hlava to nebude.“

Zas to nepřežeň, Rayi. Možná bych měl taky něco říct…

„Kapitáne?“

Takhle sem to nemyslel.

„Ano?“

-„Při dalším úsvitu bych rád vyrazil k tý zdi. Žádam povolení k průzkumný akci.“

Hmmm.

„Povolení uděleno. Při úsvitu můžete se svým týmem opustit loď.“

Řekne mi někdo, proč se musí pokaždý a všechno posrat?

„Fajn.“

Raynolds se rozhlédl po sedících vědcích a pohledem skončil na Andersonovi.

„Teď doporučuju všem, aby se začali starat o naše přežití, protože doma sme teď tady, jestli to někomu nedochází.“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.