Za branami Jericha – Kapitola 27

27

Anderson udělal dva malé kroky směrem k Raynoldsovi.

„Pane Raynoldsi, prosím, jednáte zde s vědci. Naším cílem je najít optimální řešení, nikoliv to nejrychlejší.“

-„A optimální řešení je, hádat se, kdo má poškozenější mozek?“

„To samozřejmě ne, ale také nepovažuji za optimální řešení postřílení poloviny posádky.“

Tohle bylo hodně přes čáru…

Pokud se Raynolds do teď tvářil, jako by neměl žádnou mimiku, právě to změnil. Jedním skokem se dostal až k Andersonovi, rukou, ve které neměl zbraň, jej chytil pod krkem a zvednul několik centimetrů nad zem.

„Ty skrčku jeden připosranej!“

A do hajzlu!

Zatímco Anderson se marně snažil dostat ze sevření, nejblíže sedící vědci vystartovali, pověsili se na Raynoldsovu ruku a snažili se oba od sebe odtrhnout. Ti vzdálenější s navzájem překřikujícími se nadávkami celé situaci příliš nepomáhali, zatímco vojáci se bezradně dívali jeden na druhého, protože nevěděli co dělat. Kapitán se sice snažil procpat až ke dvojici kohoutů, ale příliš úspěšný nebyl, stejně jako jeho výzvy k tomu, aby se uklidnili.

Někteří vědci se začali postrkávat i mezi sebou a pak už přestala vzduchem létat jen slova, ale začaly padat i facky a pěsti.

Téměř pět set lidí na jednom místě, kteří se hádají a někteří z nich i perou, nevěstilo nic dobrého. Situace byla více než nepřehledná a už bylo i jedno, proč vlastně začala. Každý měl svůj názor a chtěl, aby jeho soused tenhle názor slyšel a akceptoval, za což byl právě teď ochoten se i prát.

Celou melu, kde už letěla vzduchem i židle, ukončil až první zvracející člověk. Toho následovali rychle další. Někteří z nich byli rádi, že si stihli alespoň sundat helmu skafandru. Až na pár výjimek všichni buď zvraceli, nebo alespoň zaujali pozice v sedu, či podřepu.

Jednou výjimkou byl Anderson, který byl na kolenou, lapal po dechu a rukou se držel za krk. Pak Raynolds, který se udýchaně opíral o svoji zbraň a nevraživě sledoval Qwertyho, který byl, jako jediný na palubě, zcela v pořádku. Stál u svého stolu, měl sundanou helmu a na očích černé brýle. Jeho hlas se pak ozval z lodního komunikačního zařízení.

„Ehm… Pardon. To bude dobrý. Za chvíli se vám udělá líp. Jenom sem to chtěl uklidnit, než se někomu něco stane. Jenom se vám udělalo zle z rychle blikajícího světla na lodi, který sem nastavil. No, a když už mě taky posloucháte, protože nemáte na výběr, že jo, tak bych taky chtěl něco říct.“

Qwerty si odkašlal a pokračoval v hovoru. Tentokráte ale neobvykle rozvážně a klidně, vzhledem k tomu, že mluvil právě on.

„No, víte, já taky nemam zrovna rád Raynoldse. Teda vlastně ho nemam rád vůbec, ale má pravdu. Je sice fajn vědět proč sme tu, ale chtělo by to plán na budoucnost. A snad každýmu je jasný, že bez něj budeme v háji zelenym. Čas nám dochází, a když se budeme mezi sebou ještě hádat a prát, tak to tu asi dlouho nepřežijeme. A já nevim jak vy, ale docela rád bych ještě chvíli dejchal. Některý z nás už si sundali helmy a myslim, že to můžou udělat všichni, protože je snad jasný, že donekonečna na lodi nezůstaneme. A očividně se tu dejchat dá. Teď ještě něco zasadit, vypěstovat a tak. Já nevim co a jak, od toho ste tu vy ne? Tak se trochu snažte jó? Díky. A asi si dejte sprchu.“

Seš hroznej magor, Qwerty!

Qwerty se odmlčel. Anderson pomalu vstal, rozhlédl se, otočil se na Raynoldse a podal mu ruku. Ten s dvouvteřinovým zaváháním přijal.

Seš sice magor Qwerty, ale naprosto úžasnej magor.

Anderson se pak podíval na Qwertyho, který si už opět nervózně s něčím pohrával v ruce.

„Myslím, že jste nám udělil dokonalou lekci. Děkuji.“

Qwerty znervózněl ještě víc a raději si opět sednul ke stolu a zabral se do nějakého montování čehosi. Když Anderson viděl, že s Qwertym toho asi už moc nenapovídá, podíval se zpět na Raynoldse.

„Pane Raynoldsi?“

-„Jo?“

„Rád bych šel na výpravu za zeď s vámi, jestli dovolíte.“

-„Fajn.“

Všichni ostatní se pomalu zvedali ze země. Někteří se beze slov dali do uklízení zaneřáděné podlahy, jiní šli rovnou do sprch. Ale všichni, kteří tak neudělali před chvílí, si sundali helmy.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.