Za branami Jericha – Kapitola 29

29

Spánek kapitánovi pomohl. Zvenku stále pronikalo na můstek namodralé světlo, takže nemohl odhadnout, jak dlouho asi spal. Ale cítil se odpočatý. A hladový. Než vstal ze svého křesla, jeho pozornost upoutal Qwerty, který se opět hrabal v palubním počítači. Doslova. Byl zalezlý v jeho útrobách a s pro něj typickým entusiasmem něco montoval.

„Qwerty?“

-„Už vzhůru? Jak se spalo? Nevzbudil sem vás? Snažil sem se bejt potichu. Jenom tu přepojim pár kablíků. Andy chce nějaký data. Tamhle máte jídlo. Řikal sem si, že asi budete mít hlad. Raynolds už se chystá ven, čeká se jenom na vás. Jinak už je připravený všechno. A asi i všichni. Dráty blbý. Mě to ještě chvíli zabere. Ale klidně začněte beze mě. Stejně než tam dolezou, budu s timhle hotovej. Teda snad. Kdyby se dělo něco zajímavýho, tak stačí říct a sem tam co by dup.“

Smršť Qwertyho otázek a poznámek se jako obvykle nedala vnímat jinak, než jako monolog šílence, který nechce nikoho pustit ani k vlastním myšlenkám, natož ke slovu. Kapitán zakroutil hlavou, vstal z křesla a šel si pro jídlo, položené na Qwertyho vozíku. Vzal tác s jídlem, sedl si zpět do křesla a chtěl začít jíst.

„Počkej, jak ses dostal k jídlu pro mě? Nebo to je tvoje jídlo?“

-„Cože? Ne. To je vaše jídlo. Sem si trošku vypučil vaše ID. Já už sem po jídle.“

„Půjčil ID? Neni to…“

Chtěl původně použít slovo “zakódovaný“, ale došlo mu, že na lodi není NIC dost zakódované, aby to odolalo Qwertymu. Takže poslední slovo raději vynechal a dal se do jídla. Qwerty se ani nepídil po tom, co kapitán nedořekl a věnoval se svojí práci.

Ale stejně seš fajn kluk.

„Spal sem dlouho?“

-„Ani ne. Tak nějak v průměru. Noc tu ještě nebyla. Celkově to vypadá, že dny sou tu mnohem delší, než noci.“

„Hm… A ostatní už sou všichni vzhůru?“

-„Jo. Máte štěstí, že ste spal tady. Když Raynolds začne komandovat, tak se moc lidí okolo nevyspí. Ale asi ví, co dělá. Nebo aspoň ví, jak to udělat, aby to tak vypadalo.“

Což můžu maximálně tak závidět.

„Dobře… A co vlastně Anderson chce, abys dostal z počítače?“

-„Data ohledně času. Ale co na tom chce vykoukat, to fakt netušim. Jak ho znam, tak to jenom tak pro ukrácení dlouhý chvíle nebude.“

Když už mluvíme o času…

„Počkej, řikal jsi, že ještě nebyla noc?“

-„Nebyla. Proč?“

„Protože Raynolds řikal, že vyrazí za dalšího úsvitu, ne?“

-„Když to takhle říkáte, tak myslim, že jo.“

„Ale on už je připravenej teď a čeká na moje povolení. Něco se změnilo?“

-„Se mnou se o tom nebavil. To se budete muset zeptat jeho.“

„To máš asi pravdu…“

Že by zrovna Ray udělal něco jinak, než on sám řikal?

Kapitán dojedl svojí porci velmi rychle, nejen proto, že měl hlad, ale byl především zvědavý, co vedlo Raynoldse ke změně jeho původního plánu. Poslední sousta už dojídal za pochodu do nákladového prostoru, kde chtěl vyzpovídat Raynoldse.

Ten, přesně podle očekávání, stál nehnutě v maskáčové uniformě u východu z lodi, s puškou přehozenou přes rameno a jen sledoval dění před ním. Okolo postávali další vojáci. Ti ovšem stále ve svých skafandrech, i když aktuálně s otevřenými hledími. Většina vědců seděla už v improvizovaném hledišti před monitory, ale zhruba dvacítka jich byla v oddělené skupince a o něčem diskutovali s Andersonem.

Kapitán šel k Raynoldsovi, který jej sledoval.

Rayi, koukáš na mě jako na kořist a neni to vůbec příjemný.

„Rayi?“

„Ano?“

„Tehdy si řikal, že ven se chystáš až po další noci. Je to tak?“

-„Je.“

„Ale noc ještě nebyla a prej už seš připravenej jít ven.“

-„Sem vždycky připravenej.“

„No to jo, ale co ta změna?“

-„Podle Andersona to vypadá, že dny sou tady o dost delší než noci a že teď je zhruba poledne. Takže čekat do dalšího rána by bylo zbytečný zdržování.“

„Takže ven se vyráží už teď?“

-„Všechno je na to připravený.“

„A čeká se už jenom na moje povolení.“

-„Přesně tak.“

„Kdo všechno jde ven?“

-„Já, Anderson s támhletou skupinkou vědců a dvacet mejch lidí.“

Dvacet?

„To je divný, ne?“

-„Co je na tom divnýho?“

„Minule ste hlídali devíti vojákama dva vědce a teď jich chceš hlídat mnohem víc dvaceti vojákama?“

-„Na lodi zůstanou čtyři, zbytek jde se mnou.“

Cože?

„Počkej, ven jde dvacet, ty a na lodi zůstanou čtyři?“

-„Jo.“

„Tim chceš říct, že víc vojáků nemáme?“

-„Jo.“

Jaký “JO“ do háje?

„To je ale hodně málo.“

-„To sem řikal už na začátku.“

„No to jo, ale až takhle?

-„Až takhle.“

„A když se něco semele…“ Tak sme v prdeli.

-„Tak sme v prdeli.“

„Hele, určitě je dobrej nápad jít teda ven? Že bysme to nejdřív probrali pořádně, detaily a tak.“

-„Stačí nedat povolení.“

„Já bych raděj znal tvůj názor.“

-„Lepší jít ven a zkusit se tady tomu přizpůsobit, než dřepět v kroužku a dohadovat se o kravinach.“

Hm.

„Povolení uděleno.“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.