Za branami Jericha – Kapitola 3

3

Z přemýšlení ho opět vytrhnul příchod dalšího člověka. Respektive randál, který dělal ještě notnou dobu před tím, než vešel na můstek. Kapitánovi připadalo, že se někdo rozhodl přemístit příborník a nenašel vhodnější čas než teď a vhodnější způsob než taháním po schodech.

Do místnosti pak vjel (seděl zády ke kapitánovi na kovovém vozítku) kdosi, kdo v té tmě vypadal jak robot s dráty, které se prostě nikam nevešly a tak je technik nechal koukat tam, kde zrovna končily. Vozík skutečně vypadal jako jídelní a kapitán začal mít obavy, že jeho představa o nádobí v jeho pracovně nabírá až moc skutečné rozměry.

Chlapík seskočil, otočil se na kapitána a ne úplně dospělým hlasem začal chrlit slova tak rychle, že je kapitán téměř nestíhal poslouchat.

„Zdarec. Kde je to zlatíčko? Jo. Už to vidim. Tak ty si prej nechceš povídat. To bys mi neudělala, že né. No pojď k tatínkovi. Se na to podíváme. Copak ti to provedli. Nojo, koukam pokus o reset. To by se mi taky nelíbilo no. Hodnáááá. Neboj, já budu taky hodnej.“

Během svého šíleného monologu cestou k palubnímu počítači ze sebe odmotával dráty. Až teď bylo poznat, že to je soustava několika druhů klávesnic, které měl zavěšeny (nejen) okolo krku.

Pak se otočil na kapitána.

„Já sem Timmy Quentin. Ale všichni mi řikaj “Qwerty“. Víte, podle písmen na klávesnici. Řikaj, že prej sem se s ní už narodil. Du se podívat na tu naší kočku.“

Kapitán zjistil, že jeho zkušenosti z minulosti jej na dnešní den připravily ještě o dost méně, než jak si do teď myslel. Jak má s takovýmto šílencem jednat?

„Vidim… Že důstojník Raynolds byl rychlejší než jaderný fyzik.“
-„To zní dobře tyjo. Z toho vymyslim nějakej fór.“

Dobře… Asi bude nejlepší s ním vůbec nejednat.

Qwerty se pustil do práce. Začal otevírat různé poklopy, tahal dráty, aby je následně připojil úplně jinam, nezřídka také do onoho kovového vozíku, nebo je prostě jen nechal odpojené. Během své “práce“ nepřestával mluvit.

„Buďte rád, že je tohle stará dobrá mašina s drátama. Z těch novejch technet věcí se toho moc vytáhnout nedá. Teda jako dá, ale je to složitější a je toho míň. Věřil byste, že je v tomhle ještě stará dobrá epromka? Skvělá věc.“

Jednal neuvěřitelně sebejistě a nezastavil se ani na okamžik. Posouval se od jednoho konce ovládacího panelu ke druhému. Nikam nesáhl dvakrát, nikam se nevracel. Kapitán byl přímo fascinovaný tím, co právě viděl. V elektronice se nevyznal. Dokázal jen ovládat zdejší počítače, nejlépe hlasem. Samozřejmě, že byli školeni i v manuálním ovládání, ale v nákladních lodích se toho zas tak moc nikdy neporouchalo, aby museli být školeni i v opravách počítačů. Tohle bylo nad jeho chápání a tušil, že pojem “chápání“ je zas nad možnosti toho maniaka před ním.

„Kapitáne? Všichni jsou v jídelně.“

Hlas Raye, který stál ve dveřích, jej vytrhnul z jeho ohromení.

„Klidně běžte. Tady to stejně bude chvíli trvat. Tak hoďku, možná dvě.“

Raději jen kývnul na důstojníka a spolu odešli z můstku. V nastalém tichu si uvědomil, že nemá připravenou žádnou řeč.

„Rayi?“

-„Ano?“

„Napadá tě, co bych jim měl říct? Nebo co jim radši neřikat?“

-„Myslím, že z toho, co víte, jim můžete říct všechno. Jsou to vědci, držte se faktů.“

„To už si zas netykáme?“

-„Já Vám nikdy netykal.“

„Tak s tim začni. Cejtim se takhle blbě. Mam radši, když mě někdo řiká ty vole, než vy vole.“

-„Dobře. Ale jestli můžu doporučit, nesnaž se se všema hned navazovat přátelský vztahy. Když po někom budeš chtít, aby udělal něco, do čeho se mu nebude chtít, je lepší když bude mít kecy, ale udělá to, než když bude mít kecy a bude si myslet, že budeš mít špatnej pocit a on to pak nebude muset dělat.“

„Já sem nikdy nikomu nevelel. Lítam sám celou dobu. Když sem s někym mluvil přímo, tak sme seděli u kafe nebo u piva.“

Ray zastavil.

„Tak podívej, situace je taková, že budeme muset ven z lodi. Minimálně na průzkum. Vojáky si zvládnu já, ale civily musíš mít pod palcem ty. Jinak si budou myslet, že je to vojenská akce. A ani já, ani ty tu nechceme partu vědců s přístrojema, který nám můžou zachránit krk, ale místo toho nás drží v šachu a vyptávají se, co je cílem mise. Obzvlášť, když žádná mise neni. A když sem viděl strojovnu, tak sice tomu moc nerozumim, ale tušim, že odlet se asi konat nebude. A když to došlo mě, tak jim určitě. Oni maj nejspíš někde rodiny, ke kterejm se budou chtít vrátit.“

-„A myslíš, že se vrátí…me?“

„To nevim. Ale jestli někdo má zjistit, že ne, ať jsou to oni. Líp to stráví, než když jim to řekne někdo jinej.“

Kapitán souhlasně kývnul hlavou a opět se dali do pohybu. Ray mu najednou připadal víc jako voják.

„A když už mluvíme o trávení, jídlo vypadá v pořádku. To bych bejt tebou taky zmínil. Každá dobrá zpráva se teď bude hodit, i kdyby to bylo jenom to, že hajzly nejsou ucpaný.“

-„A sou ucpaný?“

„Splachování je elektronický.“

-„Jo. A recyklace taky.“

„To sou přesně věci, který bych teď nezdůrazňoval.“

Změť hlasů vycházející z jídelny ukončila jejich rozhovor.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.