Za branami Jericha – Kapitola 31

31

Na lodi nastalo, dalo by se říci, hrobové ticho, které po několika vteřinách přerušila Parkinsová. Rázně vstala ze své židle, kterou tím porazila a zamířila k východu z lodi.

Kam si do prdele myslí, že de?

„Slečno Parkinsová! Ven teď nemůžete!“

Kapitán vstal, aby dodal svým slovům na důrazu. Parkinsová ale došla až k vojákovi, který stál u východu, který tím pádem dost znervózněl. Zastavila, otočila se směrem ke kapitánovi a dvě vteřiny jej probodávala pohledem, než mu odpověděla.

„Nevíme, jestli je mrtvý!“

Jasně, je na uhel, ale nevíme, jestli je po něm. A Ray asi taky nikdy neviděl žádnou mrtvolu, takže to určitě nepozná.

„Slečno Parkinsová, to s jistotou nevíme, ale oni ho určitě dopraví zpět. Bude lepší tady počkat, než se vrátí.“

-„To už muže být pozdě!“

„Než vy dojdete tam, tak už může být také pozdě a navíc tu nemáme dost vojáků na dva výstupy současně.“

-„Nechci vaše vojáky. Vystačím si sama.“

„Přece nemůžete ven sama. Co když zabloudíte, nebo vás něco přepadne. Je to příliš riskantní.“

-„Dokážu se o sebe postarat.“

„To si myslí každý. Ale nevíme, co všechno tam venku je. Bude lepší, když se všichni opět posadíme a počkáme, až se vrátí.“

-„Nebudu tu sedět na zadku a jenom se dívat.“

„A co myslíte, že tam uděláte? I kdybyste tam náhodou došla.“

-„Vím o něm víc, než kdokoliv jiný tady. Mám jeho mozek nastudovaný lépe, než on sám. Jestli ho někdo dokáže zachránit, tak já. A čím dřív to zkusím, tím větší je šance, že se to povede.“

„Slečno Pakrinsová, já vás ale nemůžu pustit ven. Pochopte to.“

-„Obávám se, že to chápat nebudu.“

„V tom případě to berte jako rozk..“

-„Rozkaz? To myslíte vážně?“

Parkinsová poslední slova doprovodila napůl udiveným a napůl posměšným pohledem.

„Obávám se, že to myslím vážně.“

-„Tak mě dobře poslouchejte, kapitáne. Nehodlám tady ztrácet čas, takže to řeknu jen jednou. Vy si tady můžete poroučet tak maximálně sobě a to ještě kdo ví jestli. Kapitán lodi? Hm, tak dobře. Kdy odlítáme? Jste kapitán vraku! To není o nic víc, než kapitán ničeho, rozumíte? A teď mi, kapitáne, dovolte opustit tohle místo.“

Do prdele! To je snad Rayovo mladší sestra!

„Podívejte…“

-„Už se nehodlám jenom dívat!“

Ze své kombinézy vytáhla malou ruční zbraň, schovala se za vojáka, u kterého stála a namířila mu na hlavu.

„Dej mi svojí zbraň. A nabudu to říkat dvakrát!“

Voják se bezradně rozhlédl, ale jelikož mu Parkinsová zatlačila zbraní výhružně na zátylek a nevypadalo to, že by mu kdokoliv teď mohl pomoci, nakonec jí svojí zbraň předal. Ta si ji přehodila přes rameno a dál zůstávala skrytá za vojákem. Druhý strážný samozřejmě namířil svojí zbraň jejich směrem, ale těžko říci, zda by byl vůbec schopen vystřelit.

Teď už je to fakt v prdeli!

„Tak a aby bylo jasno. Kdyby se mi náhodou chtělo udělat špatně, tak první, na koho mířim je náš milej počítačovej technik.“

Qwerty mírně zvedl ruce na znamení, že nic nechystá. Ostatní vědci jen seděli a čekali, co se bude dít dál.

„Fajn. Ujišťuju vás, že vím, jak se s tím zachází. Kdyby někdo nevěřil… Ale co, stejně je tu moc světla.“

Bez zdlouhavého míření ustřelila horní část lampičky na Qwertyho stole, kterou používal při drobných opravách, a opět zbraň namířila na vojáka. Qwerty se jen velmi smutně podíval na torzo jeho bývalého osvětlení, ale nechal si tentokrát od cesty jakoukoliv průpovídku, což už samo o sobě jasně ukazovalo na vážnost situace.

„Jak vidíte, Raynolds tu není jediný, kdo umí střílet. Takže, pustíte mě ven, nebo ne?“

Co mam asi tak, do hajzlu, teď dělat? Co by dělal Ray? Skočil by po ní a udělal z ní odstrašující příklad. Co by udělal Anderson? Ukecal by jí. Já ale kurva neumim ani skákat, ani mluvit!

„Slečno Parkinsová, prosím, musíme teď držet spolu a táhnout za jeden provaz, abychom přežili.“

-„Prosím? Abychom přežili? Je tu ještě někdo, kdo si myslí, že to tu přežijeme?“

Většina vědců se rozhlédla po ostatních a trochu to zašumělo. Parkinsová se opět posměšně ušklíbla.

„Vy jste vážně tak průměrní a omezení. Nedivím se, že jste Andersona nemohli vystát mezi sebou. Doporučuju technikovi, aby se naboural do Thomasových poznámek a dal vám je všem k dispozici. Jsem přesvědčená, že velmi důkladně rozebral naší situaci i s možnými výsledky. Určitě to bude úžasné čtení. Ale beze mě. Protože mě teď pustíte ven, jinak tu někomu zkrátím pobyt.“

Poslední slova doprovodila výrazným přitlačením zbraně na zátylek vojáka.

Prostě všechno de do prdele. Jestli sem měl někdy alespoň nějakou autoritu, tak teď se s ní můžu rozloučit úplně.

„Dobře. Jděte si.“

Druhý voják, který na Parkinsovou mířil, svoji zbraň sklopil.

„Fajn. Otevřete dveře, vojáku.“

Voják se podíval na kapitána, a když mu přikývl, spustil mechanismus pro otevření dveří. Jakmile byly dost otevřené, aby mohla projít, odstrčila vojáka od sebe a vyběhla ven.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.