Za branami Jericha – Kapitola 32

32

Raynolds si sebral zbraň a vstal od Andersonova těla.

„Jestli tu ještě někdo na něco bez rozmyslu hrábne a přežije to, tak ho zastřelim.“

Otočil se k místu, které Anderson odhalil a vyrazil tam. Z blízka si jej prohlížel, zatímco ostatní jen postávali a stále se nebyli schopni probrat z toho, co se právě událo.

„Máte nějaký měřáky?“

Jelikož se nikdo neozval, přidal Raynolds na důrazu.

„Hej! Máte s sebou nějaký měřáky?“

Bez odpovědi se dva vědci dali do vybalování malých příručních přístrojů, které měli v brašnách. Ostatní se stále jen nejistě rozhlíželi okolo, přičemž jim nakonec vždy pohled skončil na spáleném Andersonově těle.

Po chvilce, když měli přístroje vybalené, se vydali k odhalenému místu. Sice nevypadali právě nadšeně, ale stačil jeden Raynoldsův pohled, aby jim bylo jasné, že moc na výběr nemají a dali se do testování.

Nejdříve, vzhledem k nedávným událostem, velmi opatrně. Pak se podívali jeden na druhého, pokrčili rameny, otočili něčím na svých přístrojích a opět se dali do měření. Ještě několikrát proceduru zopakovali, než se dali do hovoru mezi sebou.

„Rozumíte tomu?“

-„Vůbec.“

Současně se otočili směrem k Andersonově mrtvole, pak opět k místu, které proměřovali.

„Nedává žádný smysl. Vždyť…“

Jejich rozhovor přerušil Raynolds, který se moc nebavil tím, že jim vůbec nerozumí.

„Nechcete se třeba podělit o novinky?“

Vědci se opět podívali na sebe, pak na ostatní, kteří se alespoň pro tuto chvíli odpoutali pohledem od mrtvoly.

„No víte… Je to… Je to mrtvé.“ Vzápětí si uvědomil, že tahle slova nebyla zvolena právě nejlépe a tak raději co nejrychleji pokračoval.

„Prostě to nic nedělá. Přístroje neukazují nic. Vypadá to jako úplně běžný kus něčeho, co není k ničemu elektrickému připojeno. Podle měření by mělo být naprosto bezpečné se toho dotknout. Ale pak nechápu…“

Opět se všichni podívali na to, co zbylo z Andersona.

Raynolds reagoval s taktem, jemu vlastním.

„Takže se asi usmažil sám, ne?“

-„To nevím. Možná se to poškodilo, odpojilo, nebo se to musí nějakou dobu nabíjet. Opravdu nevím. Ale momentálně to nedělá vůbec nic. Navíc jsme se nikdy s ničím podobným nesetkali, takže to může pracovat na pro nás neznámém principu. Všechno jsou to jen domněnky, které…“

„Fajn. Nepotřebuju dalšího Andersona. Budete s tim ještě něco dělat?“

-„Pokud se toho nechcete dotknout, tak asi ne. “

„Tak deme.“

„To ho tady chcete nechat?“

Vědec se velmi překvapeně podíval na Raynoldse a prstem ukázal na Andersonovu mrtvolu.

„Jo.“

-„To přeci nemůžete! Kdybyste tam ležel vy, také…“

„Jenže já tam neležim.“

-„To snad nemyslíte vážně, že ne?“

„Ne, dělam si prdel. Vemte si ho na záda a odneste ho těch pár kilometrů k lodi. Hodně štěstí, protože jestli tu žijou i mrchožrouti, tak to ucejtí na sto honů, ale to jistě hravě zvládnete.“

Raynolds se opět tvářil, jako by chtěl porazit skálu v tom, kdo vypadá jako větší tvrďák. Jelikož se nikdo neměl k tomu, aby mu odpověděl, pokračoval dál.

„Já sem tady, abych dal pozor na ty, co ještě žijou. Taky mě štve, že to odsral, ale už se stalo. Upřímě, bejt to jenom na mě, vyseru se tady na to, protože očividně tu nic nežije a pudu hledat způsoby, jak tady přežijeme, místo procházení se po písku, který nikam nevede. Mě zajímalo, jestli odsud hrozí nebezpečí a vidim, že když tu nebudeme na nic hrabat, nic se nestane. Pro mě to tu končí. Bohužel tu nejsem sám a budu tady s váma muset ještě vydržet. Takže jestli chcete něco zkoumat, do toho. Jestli ne, můžeme zpátky do lodi a začít konečně pracovat na tom, co budeme žrát.“

Vědec, který naposled Raynoldsovi oponoval, byl jediný, kdo se po několika vteřinách zmohl na odpověď, kterou víceméně jen potichu procedil mezi zuby.

„Já se sem netrmácel jenom proto, abych viděl někoho umřít.“

S těmito slovy začal vybalovat zbylé vybavení, které měl ve svém batohu. Ostatní vědci jej, mírně neochotně, následovali.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.