Za branami Jericha – Kapitola 6

6

„Hustý co?“

-„To je… Tráva?“

„Jo. Hnědá. A někdo jí asi zapomněl posekat.“

Kapitán na ovládacím panelu stiskl ovládání pro hlasovou komunikaci.

„Hovoří kapitán. Prosím někoho z botaniků, aby přišel na můstek. Potřebujeme konzultaci. Můstek konec.“

Poslední minuty byly pro kapitána velmi povzbuzující. Po dlouhé době se cítil jako velitel lodi. Nikoliv jen jako řidič, který podepisuje dokumenty. Vlastně si tak připadal poprvé ve své kariéře. Věděl, že jsou v průšvihu a že už se pravděpodobně nevrátí. Ale to teď nebylo důležité. Ne pro něj. Kdyby si on osobně mohl vybrat, jestli se vrátit, nebo zůstat tady a v téhle situaci, zůstal by.

Na akademii nastupoval s velkými sny. Chtěl být velitel vojenské lodě, velet početné posádce a zachraňovat životy na poslední chvíli. Tak, jako to vždy vídal ve filmech. Místo toho pak poznal, že když měl s někým mluvit, tak znervózněl, začal ztrácet slova a jeho rozkazy typu: „Důstojníku, máte velení“, se u komise nesetkaly s příliš velkým pochopením. Jeho schopnosti řídit loď byly ale shledány jako užitečné a tak skončil jako kapitán nákladních lodí. Postupem času se propracoval až k té největší co existovala. Byl dobrý. Dokázal s ní manévrovat lépe než nejvýkonnější autopilot. Ale jeho sny zůstaly jen sny. Až do teď. Je mu šedesát let, s nákladními loděmi létá od dvaceti, ale teď poprvé je kapitánem. Úžasný pocit…

„Kapitáne? Haló. Kapitáne?“

-„C-co?“

„No já bych se šel teda najíst. Se těšim, jak budou vyzvídat, jak sem to udělal.“

Qwerty během mluvení dětinštěl víc a víc. Doslova jako malé dítě, které se nemůže dočkat, až se pochlubí svým úspěchem rodičům. Kapitán musel uznat, že by také rád viděl výrazy ostatních, až jim tenhle nedospělec bude něco vysvětlovat.

„Jasně, klidně běž. Já si počkam na botanika. A pak si taky běž odpočinout.“

-„Fajn. Díkes.“

„Jo a… Až si odpočneš, tak mi to musíš taky říct.“

-„Jasný. Zatim.“

Qwerty odešel. Kapitán si uvědomoval, že tenhle chlapec (o mladém muži nemohla být ani řeč), mu začíná být velice blízký. Mnohem bližší než Ray, nebo kdokoliv jiný na palubě. Kapitán neměl ani rodinu, natož přátele. A teď ho tenhle kluk zachránil před vším, čeho se kdy bál. Sice to dělal z nějakých svých šílených pohnutek, ale to bylo jedno. Důležitý byl výsledek. Kdyby se měl kvůli někomu vrátit, je to právě jen Qwerty. Ostatní jsou jen obličeje. Beze jmen, bez výrazů, které by mu něco říkaly.

Pár vteřin po odchodu Qwertyho vešel do místnosti jeden z vědců. Nijak zvláštní, ničím výjimečný.  To bude náš pan botanik.

„Kapitáne?“

-„Vy jste botanik?“

„Ano. Jmenuji se Finnley. Naše skupina se shodla, že bude lépe poslat jen jednoho, než kdybychom sem napochodovali všichni a dohadovali se. Co pro vás mohu udělat?“

-„ Pojďte se podívat.“ Kapitán ukázal směrem k oknu.

Botanik se pár vteřin díval, pak ustoupil a zamyšleně se zadíval kamsi do dálky.

„Hmmmmm…“

-„Děje se něco?“

„No jak to říci. Víte, to že zde rostou trávy, to není nic až tak vzácného. S tím se setkáte poměrně často. Pro nás je dobrá zpráva v tom, že jsme někde v obyvatelné zóně okolo hvězdy. To by Vám asi lépe vysvětlil nějaký astronom. Ale větší starosti mi dělá ta barva.“

-„Hnědá je špatná?“

„Spíše tmavě žlutá.“

-„A to znamená?“

„Nooo… Ještě jsem se s tím nesetkal. Ale teoreticky, pokud bychom byli na vnitřním okraji obyvatelné zóny zdejší soustavy, bude zde silnější záření od mateřské hvězdy, než na Zemi. Je zde atmosféra a povětrnostní vlivy, protože tráva se vlnila ve větru. Ale jestli bude dýchatelná pro člověka, to nedokážu s určitostí říci.“

-„A kdybyste to měl odhadnout?“

„Víte, na Zemi je tráva zelená, protože absorbuje modrou a červenou složku světla a ostatní z většiny odráží. Mechanismy, které vás asi zajímat nebudou, vedou k fotosyntéze, neboli jednoduše řečeno k tvorbě kyslíku.“

Finnley měl pravdu – kapitána to nezajímalo. Ale chtěl být ten pozorný, naslouchající kapitán, takže jej nepřerušoval a jen v duchu mu nadával, aby to zkrátil jen na to, co je důležité. To do prdele nemůže zkrátka říct jo, nebo ne?

„Všechno to má na svědomí chlorofyl. Během dne, když Slunce nabírá na intenzitě, tak by zničilo buňky rostliny svým zářením a ta proto uvolňuje červené barvivo, takzvané karotenoidy. Právě na úkor chlorofylu. Ty rostlinu brání před poškozením, asi jako sluneční brýle.“

Bože! Ať už z něj něco rozumnýho vypadne, nebo se neudržim.

„Tady to vypadá, jako by rostliny, pokud se tedy budeme držet přírodních zákonů na Zemi, absorbovaly mnohonásobně větší množství záření a tak se více brání. Je to asi jako rostliny na poušti. Tam jsou ale menší druhy trav a jen v trsech, nikoliv souvislý porost s tímto vzrůstem. Celé by to mohlo mít za následek menší koncentraci kyslíku v atmosféře, než bychom potřebovali k dýchání.“

Konečně to začíná bejt zajímavý.

„Dále můžeme říci, že by tu měla být voda. Minimálně podzemní.“

-„Kyslík a voda. To je… Dobré.“

„To ano, ale… “

-„Ale?“

„Ale to také znamená, že průměrná denní teplota tu bude vyšší než na Zemi. Ale to by opravdu chtělo asi probrat také s nějakým astrofyzikem. Na druhou stranu je tráva dost vzrostlá, takže zatím nedokážu opravdu určit hladinu kyslíku. Na to bude nejlepší až výstup k nabrání vzorků. Po rozboru budeme schopni říci více.“

-„Ale stále je to lepší, než jak jsme mohli dopadnout že?“

„Tak to bezpochyby.“

-„Ještě k tomu něco máte?“

„Myslím, že jen z pohledu toho asi více nebudu schopen říci. Poradím se s kolegy a uvidíme.“

-„Informujte mě o případných nápadech.“

„Jistě. Zatím na shledanou.“

-„Zatím.“

Já to zvládnul! Žádnej trapas, nekoukal se na mě jako na exota. Skvělý! Otočil se k čelnímu průzoru, který proti tmě venku odrážel jeho vlastní obraz a sám sobě zasalutoval.

„Vítám vás na palubě, kapitáne.“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.