Za branami Jericha – Kapitola 7

7

Seděl v kapitánském křesle na můstku a hleděl do tmy venku. Noc byla delší, než očekával. Samozřejmě byl zvyklý, že na různých planetách mělo střídání dne a noci různou frekvenci, ale ve víru událostí to ztratilo jako informace na váze. Na tuhle cestu odlétali ze Země a podvědomě si byl jistý, že když je venku taková tma, tak do čtyř, až pěti hodin by mohlo začít svítat. Nestalo se. Vůbec žádná změna, stále stejná tma.

Byl zvyklý, že trvalo i několik hodin, než mu vyměnili náklad na přepravu, ale teď to bylo jiné. Netrpělivě čekal, až jej někdo bude shánět, až bude potřebovat nějakou radu. Chtěl sám sebe podrobit další zkoušce, ale jediným jeho společníkem bylo ticho. Z jídelny neměly zvuky šanci dorazit až k němu a nikdo nešel.

Už šli spát? Nebo sou pořád v jídelně? Co tam můžou takhle rozebírat? Mělo by mě to zajímat? Měl bych tam jít a zjistit, jak se věci mají. Nebo bych si měl radši někoho zavolat? Ale co když šli spát, aby si odpočli na výpravu?

Spousty otázek bez odpovědí. Opět si připadal, jako by ztrácel půdu pod nohama. Musel něco udělat.

Vstal a šel se podívat, co se kde děje. Skrz průzory ve stěně chodby viděl vědce v nákladním prostoru, jak vybalují své přístroje a kontrolují jejich funkčnost. Přesouvali jednotlivé přístroje a hlásili si mezi sebou jejich stav. Jako když se v příliš velkém mraveništi snaží málo mravenců uspořádat rozházené jehličí. V tomhle je rušit nebude, protože by si před nimi připadal jako idiot, který nemá ani ponětí o tom, k čemu co slouží. Měli by nad ním opět převahu.

Pokračoval dále do jídelny. Byl tam jen Qwerty. Vypadalo to docela vtipně – jídelna pro pět set lidí, ve které sedí jeden. Měl nasazené nějaké brýle, co vypadaly spíše jako dalekohled, kromě světla jídelny využíval ještě svojí lampičku a něco montoval.

Původně na něj chtěl promluvit, ale rozmyslel si to. Místo toho došel k výdejnímu pultu a zahlásil své jméno.

„Kapitán Frenk Noe.“ Vynutil si, že přístroj bude vydávat na tohle jméno.

Robotická paže se otočila, aby sebrala tác s jídlem, který vyjel na podavači ze stěny. Pak jej podala kapitánovi. Systém nezapomněl ani na dobré vychování a popřál ženským hlasem dobrou chuť. Mělo by to řikat spíš “zkus se nepoblejt.“

S tácem došel až ke stolu, kde byl Qwerty.

„Je tu volno?“

-„Jasný.“

Sedl si naproti a několik vteřin se jen díval, co dělá. Samozřejmě mu to nic neříkalo.

„Co to děláš?“

-„Ale, něco se mi rozbilo, tak to spravuju.“

„Aha… A… Nerušim?“

-„V klidu. Sem zvyklej mluvit u všeho.“

„Jo to sem si všimnul. Hele, tak bys mi mohl říct, jak si to udělal s tim světlem?“

-„Jasně. Byl to celkem jednoduchý. Když sem poslouchal Andersona a ty řeči o tom, že se jádro roztavilo, tak mi došlo, proč tam nikdo nelez dovnitř. Muselo tam bejt horko jak kráva. Proto když se přistane, tak se votevřou klapky a teplo od reaktoru se nejdřív odvádí ven větrákama, než tam někdo vleze. A teď tam musí bejt sakra vedro. Klapky sice komp ještě votevřel, ale větráky se sotva točily, protože neměly šťávu. Hele, to sou pořádný lopaty. Tak sem zapojil svuj zdroj do kompu a přehodil fáze a z větráků udělal turbíny. Sice už nemáte reaktor, ale máte tu tepelnou elektrárnu, protože jádro je pořád horký a zahřívá to tam jako pec. Šíleně neefektivní, ale na pár blbostí jako je světlo nebo hajzlíky to stačí. To je celý. Jo a Anderson říkal, že to nevydrží moc dlouho. Ale lepší než nic né?“

„Jo, to jo. Dobrej nápad. Seš dobrej.“ Nevydrží moc dlouho?

-„Díík.“

Kapitán si vzal pár soust jídla a chvíli pozoroval opravářskou práci. Pravděpodobně opravoval zařízení, které měl v ruce před pár hodinami na můstku. Vypadal u toho ale jinak než obvykle. Bez trhavých pohybů, soustředěný výraz, dokonce ani nemluvil tak rychle.

„Co to je?“

-„Co?“

„No to, co opravuješ?“

-„Jo tohle. Vysílačka. Teda spíš mikrák.“

„To mi připomíná… Proč si je vůbec odposlouchával?“

-„Hehe, to je jednoduchý. Raynolds je jedinej důstojník na palubě a ke všemu voják. Jasný že se kolem něj bude dít dost věcí. A já rád vim, co se děje. No a Anderson se chodbou hrnul jak velká voda a mířil za Váma. Bylo jasný, že má něco zajímavýho.“

„A proč ses pak přiznal?“

-„No ňák sem vysvětlit musel, že slyšim co se děje v jídelně. Anderson už stejně pak nebyl zajímavej.“

„Raynolds taky ne?“

-„Ten je zajímavej furt.“ Takže už ho zase napíchnul?

„Asi tomu nerozumim. Proč si teda řek, že má odposlech i Raynolds?“

-„Abych viděl, jak bude zelenej mozek reagovat. Takoví sou dycky hrozně vtipní.“

„A splnil tvoje očekávání?“

-„Do puntíku.“

„Aha… Hele… Mě taky odposloucháváš?“

-„Vás? Ne. Měl bych?“

„No to ne… Ale… Proč mě ne?“

-„Protože ven asi nepudete a osobně až tak moc vědět nepotřebuju o řízení lodi. Kdyby sme se dověděli, kde sme, tak to stejně budou vědět všichni během chvilky. Potřebuju mít napíchnutou ňákou akci. A ta se teď chystá. Myslim, že to bude supr.“

„Co myslíš, že bude tam venku?“

-„Minimálně hodně vysoká tráva. Ale spíš sem zvědavej, co bude v tý trávě.“

Kapitán dojedl, ale nechtělo se mu vstávat. Jestli měl rozmístěno více mikrofonů, mohl by vědět spoustu zajímavých informací.

„A ty pudeš ven?“

-„Já? Co bych tam dělal. Dam pár lidem kšiltovku s kamerou a budu se dívat odsud.“

„Počkej, to je jako chceš tajně sledovat i venku?“

-„Tajně ne. Ale ňákej záznam se bude hodit. To se dycky okecá… Tak, hotovo.“

„Máš opraveno?“

-„Jo.“

Kapitán nechápal, proč si tohle opravuje sám. Určitě tu někdo musel mít přístroj, který byl schopen opravovat mechanické poškození ostatních zařízení. Ale ptát se ho na to nechtěl. Uznal, že ho to pravděpodobně baví.

Vše se vrátilo do původních Qwertyho kolejí – trhavými pohyby ruky otáčel zařízením v ruce, pak fouknul do mikrofonu a odněkud z jeho oblečení bylo jasně slyšet zvuk fouknutí, jak jej reprodukoval přijímač.

„Super. Hele, musim jít za nima. Budu muset na někoho nasadit ty kamery. Tak zatím.“

-„Hodně štěstí při výběru.“

„Dík.“

Qwerty sbalil lampičku, mikrofon a několik nástrojů, vypadajících jako nůžky či miniaturní kladívka a odešel z jídelny.

Kapitán zůstal v jídelně. Opět sám.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.