Za branami Jericha – Kapitola 9

9

První šel Raynolds, těsně za ním dva jeho lidé, pak skupina padesáti vědců ve dvojstupu, chráněná z každé strany dalšími deseti vojáky. Celý průvod chránili zezadu další tři ozbrojenci. Z vojáků měl kameru pouze Raynolds, zbytek kamer měli vědci.

Zhruba uprostřed sestupu z rampy všechny kamery vědců zabraly stejný objekt – zdejší hvězdu. Měla světle modrou, téměř bílou barvu. Mnohem zajímavější ale byla její velikost. Její horní okraj, který byl vidět nad dva metry vysokou trávou, byl téměř rovný a zabíral celý viditelný obzor.

„To je jaká hvězda pane Andersone?“

-„Kapitáne, tohle je modrý veleobr. Máme tu čest s jednou z největších hvězd.“

„Poledne tu bude asi zajímavé, že?“

-„Myslím, že za pohled to určitě stát bude.“

Po chvíli všichni vstoupili na planetu. Na kamerách vědců bylo vidět, že půda zde má oranžový nádech a v hlíně byly vidět drobné kamínky. Šli velice opatrně. Kromě Raynoldse, který šel, jako by sem jezdil každý den na obchůzky. Zatímco ostatní se snažili trávou prodírat, on zkrátka šel. Ten člověk nemá nervy.

Ušli takto několik desítek metrů od lodi. Pak zastavili a vědci začali nabírat vzorky půdy, ukrajovali kousky trávy a nasávali zdejší atmosféru do malých lahví. Náběr vzorků trval sotva pár minut. Pak se opět otočili a postupně se vrátili do lodě. Vše proběhlo velice rychle a bez problémů. Vědci se po průchodu detoxikační komorou vrhli rovnou na sypání a vkládání vzorků do různých přístrojů a strojů, zatímco Raynolds se svými muži zamířil opět ven.

Qwerty vypnul pět monitorů a odsunul vozíky stranou. Zůstal jen ten, který zabíral Raynoldsův pohled.

„To byla nuda co? Třeba to teď bude lepší. Chcete zvuk?“

-„Ty tam máš i zvuk? Proč si ho nezapnul už dřív?“

„Protože bysme z toho neměli nic, když by se tu mísilo plno hlasů najednou. Teď to pude, když už je tam jenom on.“

-„Tak do toho. Nahoď zvuk.“„Jak je libo.“

Z reproduktorů u monitoru bylo slyšet, jak dýchá. Už sem si myslel, že je to robot.

Raynolds šel s deseti svými muži trávou dál od lodi. Ani se nerozhlížel. Šel prostě stále rovně. Nikde ani známka jiného pohybu, než trávy ve větru. Takto jednotvárnou krajinou šli přes dvě hodiny.

„Ježiši, to je nuda co?“

Kapitán ani Anderson raději Qwertymu neodpovídali. Museli by uznat, že po prvotním nadšení a očekávání to opravdu nuda je. Samozřejmě že pro ty venku je to jiné, ale jen se dívat na to, jak někdo jde trávou, kde se nic nemění, nepatří zrovna mezi nejvyhledávanější zábavu. Navíc pro hyperaktivního Qwertyho to muselo být téměř jako obzvláště krutý druh tortury.

Vojáci šli stále vpřed. Nikde nic, co by nasvědčovalo známkám života. Tedy samozřejmě kromě všudypřítomné trávy.

Všichni tři na můstku už téměř usínali. Probral je ale Raynolds, který náhle zastavil, a hlaveň jeho zbraně se vymrštila vpřed. Žádný pohyb, ticho. Přesto stále stál a mířil před sebe.

Na monitorech nebylo vidět nic, než tráva. Bylo cítit velké napětí, protože nikdo nepochyboval o tom, že k tomuto jednání má nějaký důvod.

Krátká chvíle ticha a čekání vypadala jako věčnost. Pak uslyšeli zvuk, který byl nový. Jen krátké, hluboké zabzučení. Trvalo sotva vteřinu. Raynolds se ani nehnul a stál s namířenou puškou.

Další zabzučení. A opět ticho. Co to sakra může bejt? Neměl bych jim říct, aby se vrátili? Má Raynolds vůbec zapnutou komunikaci s lodí? A poslech by mě?

Další vteřiny čekání. A další bzučení. Tentokráte ovšem ne krátké, ale nepřetržité. Po chviličce to znělo, jako by startovala helikoptéra. Pak těsně nad vojáky přeletěl tvor podobný vážce. Ne – nebyl podobný vážce. Byla to vážka. Jen nějak zapomněla, do jaké velikosti by měla dorůstat. Rozpětí jejích křídel mělo dobrý metr. Všichni vojáci se skrčili, samozřejmě kromě Raynoldse, který rovnou začal střílet. Vážka je přeletěla a zmizela jim v trávě.

Bzukot pomalu ustával a pak bylo slyšet žuchnutí, jako by někdo přistával s malým letadlem do pole s obilím.

Na můstku zareagoval jako první Anderson.

„Kapitáne?“

-„Jjo… Ano?“

„Doporučuji, aby se vrátili zpět do lodi. Co nejdříve a co nejrychleji.“

Kapitán jen kývnul a doufal, že Raynolds skutečně nevypnul komunikaci. Došel k ovládacímu pultu a promluvil.

„Rayi?“

-„Jo?“

„Ste v pořádku?“

-„Jo.“

Až teď zabrala jeho kamera ostatní vojáky, kteří se po sobě dívali.

„Měli byste se vrátit. Probereme to s ostatními.“

-„Mam to v plánu.“

„Dobře. Čekáme na vás.“

-„Máme vzít tu věc sebou?“

Kapitán se otočil na Andersona, ten ale zakroutil hlavou.

Od vědce bych čekal, že to sám nabídne a on nechce?

„Ne. Raději se vraťte co nejdřív.“

-„OK.“

„Můstek konec.“

-„Konec.“

Raynolds zavelel návrat a všichni vyrazili zpět k lodi.

„Pane Andersone? Proč jste nechtěl tu mrtvolu?“

-„Protože jestliže je tu hmyz, dá se předpokládat, že tu bude i něco, co ho požírá. A při velikosti toho hmyzu myslím, že by toho predátora potkat nechtěli. Mrtvoly lákají další hmyz a tím pádem další predátory. Myslím, že bude lepší prostudovat záznam, než riskovat.“

Kapitán uznal, že v tomhle má pravdu. Ale stále mu to nesedělo na postoj vědce.

„Pane Andersone?“

-„Ano?“

„Mohu se vás na něco zeptat?“

-„Jistě.“

„Víte, když jsem řekl vaše jméno v jídelně, způsobilo to poměrně dost rozruch. A také při vašem věku, neurazte se, ale mluvil jste o kariéře. Mohl byste mi to nějak vysvětlit?“

-„V tom není problém. Nebude to ale lepší nechat, až se vrátí? Teď bych raději sledoval jejich pohyb.“

Kapitán souhlasně kývl hlavou a všichni tři sledovali návrat jednotky zpět na loď.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.