Za branami Jericha – Kapitola 12

12

No to už si fakt někdo dělá prdel!

Můstek osvětlovalo namodralé světlo hvězdy, takže tam nebyla tma. Vše získalo odlišný odstín, ale to nebylo to, co právě teď kapitána zajímalo nejvíc.

Vstal a vyrazil do nákladového prostoru. Už z průzorů na chodbě ale viděl, že tam se svítí. Sice jen tlumené světlo, ale svítilo se. Fakt, že loď není zcela bez energie, ho uklidnil. Ale stále nevěděl, co za tím vězí.

Došel do nákladového prostoru. Vědci seděli u přístrojů, kde prováděli své výzkumy, nebo si v hloučcích předávali informace a konzultovali je mezi sebou.

Pro kapitána to znamenalo dvě věci. První je, že asi není třeba se nějak plašit. Kdyby tu vědci pobíhali a řešili, jak se dostat k energii, pak by to bylo zlé. Ale oni v klidu pokračovali ve svých zkoumáních a navíc jejich přístroje běžely. V tomto ohledu se výpadek týkal asi “pouze“ můstku. I když v jídelně se teď také nesvítilo. Ray bude nadšenej.

Ta horší věc byla, že nevěděl, proč je právě můstek bez energie a také to, že nevěděl za kým teď jít, aby to zjistil. Když půjde za vědci, budou si myslet, že svojí loď má pod kontrolou méně, než oni. Za Rayem jít teď nemohl vůbec, protože kdyby to udělal a zkoušel s ním řešit něco tak nepodstatného, jako jsou světla na Můstku, asi by jim v detoxikační komoře přibyla další mrtvola. A určitě ne Raynoldsova.

A jen tak odejít se mu nechtělo. Připadal by si hloupě. Hm. A co teď?

Rozhlížel se a hledal nějaký záchytný bod. Neznámý ksichty všechno. Vědci, vědci, vědci, Qwerty, vědci… Qwerty?

Ve skafandrech sice všichni vypadali téměř stejně, ale kdo jiný by asi tak mohl sedět na židli, mít nohy na stole vedle monitoru, na kterém právě sledoval záznam z výpravy mimo loď, v jedné ruce si hrát se šroubovákem a druhou rukou si poklepávat na opěradlo židle a podle pohybů hlavy u toho poslouchat ještě nějakou hudbu? Navíc v jeho okolí byla asi nejvyšší koncentrace počítačového vybavení z celé lodi.

Kapitán se pousmál a vyrazil za Qwertym, který k němu seděl zády. Ten kluk už mě zas tahá z trapný situace a ani o tom neví.

„Neruším?“

Žádná odpověď. No jasně, má puštěnej nějakej randál.

Poklepal Qwertymu na rameno. Ten, vděčen svým vrozeným vlastnostem, sebou škubnul, jako by jej někdo vyrušil u něčeho, co měl zakázáno. Šroubovák z levé ruky se stal v té chvíli municí katapultu a dané nářadí se obloukem odporoučelo kamsi stranou. Nohama málem shodil monitor na zem a druhou rukou sevřel opěradlo, jako by ho chtěl utrhnout a použít jako zbraň, kterou se bude bránit. Kapitán si byl jist, že být na stole cokoliv, co není elektronické, už by to leželo na zemi. Ale monitor měl pro Qwertyho přeci jen příliš vysokou prioritu na jeho žebříčku hodnot, než aby jej shodil.

Jeho reakce byla vlastně přesně taková, jaká se u někoho takového dala očekávat. Jediné, co kapitána trochu udivovalo, byl fakt, že nemá po celé lodi kamery a tak jej neviděl přicházet. O tom, že by je stíhal sledovat všechny najednou, neměl nejmenší pochybnosti.

„Promiň. Jsi v pořádku?“

Qwerty se uklidnil, vysunul zpod desky stolu klávesnici a zastavil přehrávání videa i hudby.

„Co?“

-„Ptám se, jestli jsi v pořádku?“

„Jo. Jasně. Pohoda. Něco potřebujete?“

-„No napadlo mě, že bys mohl něco vědět o absenci světla na můstku.“

„To vim no.“

Kapitán čekal, že Qwerty bude rovnou pokračovat, což neudělal, takže bylo chviličku ticho.

„A… Nemohl bys mi o tom třeba něco říct?“

-„Jasně, moh. Je to jednoduchý. Teď tu běží plno krámů na elektriku, takže naše větráky u jádra dostávaj docela čočku. Tak sem chtěl obvodům trochu ulevit. No a u vás už stejně bude vidět ne?“

„To zní… Rozumně. Heleď… Byl by velký problém, abys mě o podobných věcech příště nejdříve informoval?“

-„Ne, měl by bejt?“

„No… Neměl. Jen… Takhle jsem měl trochu obavy, že se zas něco někde pokazilo, víš?

-„Jo jasný. Budu na to myslet. Ještě něco?“

„Nene… Našel jsi na záznamu něco nového?“

-„Nic. Ale třeba ještě něco najdu.“

„No tak já nebudu rušit.“

-„Hm.“

Qwerty už se nakláněl ke klávesnici, že opět spustí záznam, ale kapitán jej ještě vyrušil.

„Qwerty?“

-„No?“

„Neříkal jsi také, že se budeš snažit dostat něco z palubního počítače? Víš, bylo by celkem fajn se dozvědět, proč a kde jsme.“

-„Jo na tom makam. Ale trvá to no. Běží mi to na pozadí.“

Kapitán uznal, že asi myslí jiné pozadí, než to jediné, které zná on, ale nechtěl vypadat jako úplný neznalec.

„Tak dobře. Dej vědět, kdybys na něco narazil ano?“

-„Jasný.“

„Tak zatím ahoj.“

-„Jojo. Zatim.“

Kapitán se otočil a šel zpět na můstek. Tam už na něj čekal Raynolds.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.