Noc je nejlepší

Pár: Xue Yang/Song ZiChen/ Xiao XingChen.
Povídka na přání pro Luka Dee z messengerová skupiny BL a The Untamed.
Luka si přála povídku na téma: Noc je nejlepší, jejíž ústřední postavou bude Xue Yang.

Děj: Xue Yang tráví noci ve městě Yi pozoruhodným způsobem. Samota v pekle, které si sám vytvořil jej ničí. O to víc, když nemůže dosáhnout svého úlevy…

Varování: 18+, nekrofílie, psychická porucha.

Noc je nelepší

 

          Xue Yang měl rád noc. Ne, že by na tom někomu v tomhle městě příliš záleželo.

          Znovu vyrobená polovina Stygiánské Tygří pečeti ho v kapse hřála, přesto studila chladem desítek (ne)mrtvých, které s její pomocí vytvořil. Loutky, jeho hračky… Dobře mu posloužily, dobře splnili svůj jediný účel – stát se skvrnou na spravedlivém a čistém Xiao XingChenovi. Přesněji ne na něm, na jeho duši!

          Daozhang spal. A Xue Yang se moc rád díval na jeho spící tvář. Byl tak krásný. Přesto všechno, jak ho již pošpinil, byl však stále nedosažitelný pro jeho prohnilé krvavé ruce. Proč…?

          Měl pocit, že odpověď je nadosah, přesto se mihotala daleko, až na samém okraji podvědomí a nechtěla se nechat polapit.

          Xue Yang se vyplížil z domu s rakví, jako v jiné noci. Byl bolestně tvrdý. Jeho tělo už prakticky plakalo všemi těmi přízemními potřebami… A Xiao XingChen, mocný kultivující, by to měl vycítit! Jeho zoufalství, potřebu, frustraci nebo alespoň fakt, že se plíží z domu!

          Jenže bíle oděný kultivátor stále spal bez pohnutí.

          Xue Yang se nedokázal přimět k tomu, aby se otočil a pohlédl mu znovu do nefritově bílé tváře. Srdce mu v hrudi bušilo plné úzkosti a on to tak akorát nenáviděl.

          Nenáviděl noci!

 

          Mladík se neplížil temnou nocí. Koneckonců na ulicích neviděl ani necítil živáčka. Na město Yi sedla mlha a v ní se cítil v bezpečí. Tak, jako každou noc.

          Vyšel z městské brány. Kdy se stala tak vyvrácenou?

          Zastavil se hned za ní. Potřeboval nutně úlevu. Doufám, že se ta Malá slepá „dívá“! pomyslel si hořce, když vytáhl nástroj své touhy z kalhot pod hanfu. V očích měl slzy, ale také vztek. Ani sarkasmus a černý humor mu nyní nepomáhali. Už proto, že si ani nedokázal vzpomenout, kdy Malou slepou viděl naposledy. Nejspíš ani nebyla slepá, děvka jedna! Zasmál se. Avšak byl to smích muže, který někde v hloubi ví, že je v koncích. Takto se smějí zajatci tváří v tvář smrti na mučidlech. Nebo by se tak možná smál jen on tváří v tvář smrti na mučedlech?

          Ach zničil bych třeba celý svět kultivace, kdyby mě Xiao XingChen držel na mučidlech jako svoji vlastní hračku…!, prolétla mu hlavou krásná představa. Jenže to byla chyba. Ve vztyčeném mužství mu znovu bolestivě zacukalo. Hlavička prosakovala a jeho ruka zkrátka nebyla dost. Jak dlouho to může muž vydržet?

          Lusknul prsty a jeho nejoblíbenější hračka se dostavila.

          „Song Lan… Song ZiChen… Pojď ke mně…“ vzdychal do větru. Temná vysoká postava uposlechla rozkazů a pomalu kráčela ke svému pánovi. Když luskl, zastavila se.

          „A-Lane… A-Lane, poklekni před svým pánem,“ vzdychal roztouženě dál.

          Zuřivá mrtvola uposlechla ale Xue Yang jen frustrovaně zaúpěl. Nebyl v tom žádný žár… Sehnul se. Chvějícími prsty pokrytými vlhkostí ze vzrušení se dotkl Song Lanovy chladné tváře a slzy si konečně našly cestu přes stavidla víček. Palcem skoro něžně zatlačil na jeho čelist a otevřel tak ústa. Namísto horka po kterém toužil, získal pouze chlad. I když zasunul do mrtvých úst, k ničemu to nebylo. Song Lan nemohl používat svaly jako za svého života, nedokázal sevřít rty kolem jeho chlouby, a tak se Xue Yang přes všechno zoufalé přirážení boků nedokázal udělat!

          Mohl Zuřivé mrtvole přikázat prakticky cokoliv, ale nedokázal z ní dostat nic z toho, co by mu přineslo uvolnění. Song ZiChenovi se nemohl postavit. Jakákoliv cirkulace tělesných tekutin se zastavila v okamžik jeho smrti. Ano, Xue Yang by se mohl nechat třeba vyprstit, ale musel by se na ty prsty narážet sám, protože kdyby Song Lanovi něco takového přikázal, šlo by o mechanický pohyb dovnitř ven. Žádné přizpůsobení tempa, hledání správného úhlu, nic! Totéž, kdyby chtě vyhonit. V podstatě jediné, co by mohl použít, byl jeho zadek…

          A Xue Yang nechtěl přirážet do Song Lanova zadku! Chtěl se cítit plný!

          Mladík si tedy představoval, to co každou noc. Že se Xiao XingChen konečně probudí a najde ho s mužstvím proti Song ZiChenovým ústům a staženými kalhotami. Chladná ocel  Shuanghuy jej zastudí v zádech. Přesně pod obratlem, kde kdyby bodl, celé Xue Yangovo tělo ztratí schopnost pohybu. Ale to ne, to neudělá, protože pak Xue Yang nemohl cítit, jak se vzrušení toho druhého přitiskne právě tam, kde je už tak dlouho touží mít…!

          Mladík použil vlastní prsty. Tak zoufale to chtěl, jenže… jeho představivost nebyla dost silná. Když už měl vyvrcholení téměř na dosah, že téměř mohl potřísnit Song ZiChenovu tvář, jeho úd ochabl a on se celý zhroutil před nehybnou mrtvolu čekající na další rozkaz. Rozkaz, který ať by byl jakýkoliv, nemohl by jeho pánovi přinést úlevu…

 

          Xue Yang plakal. Kvílel a vyl jako zvíře. Fakt, že se bude muset vrátit, si k jeho vědomí proklestil cestičku až nad ránem. Blednoucí východní obzor jej varoval před blížícím se dnem. Vstal tedy, rychle se trhanými pohyby upravil a luskl prsty, aby se i Song ZiChen uklidil. Budeme si hrát zase jindy!, přislíbil své loutce v duchu. Věděl však, že mu to takhle nestačí a nikdy stačit nebude. Dokud si však uchovával „rozum“ (nebo to, co z něj zbylo), spěchal zpátky k domu s rakví ke své jediné vzdálené hvězdě. Nemohl se zbavit dojmu, že až vyjde slunce, vše skončí.

          Ach, XingChene,.. Daozhangu… Prakticky padl na kolena vedle svého „milovaného nepřítele“ tvář znovu usoplenou a zkřivenou pláčem.

          „Měl ses probudit… Měls vycítit můj odchod, měls tam za mnou přijít a vzít si mě, slyšíš?! TAK SLYŠÍŠ?!!!“

          Neslyšel. Pokud ano, ignoroval ho. Xue Yang nesnášel, když ho lidé ignorovali. Chtěl s ním zatřást, ale pak si všiml tenké jizvy s modrými mrazem spálenými okraji na jeho hrdle.

          „Ne… Ne, ne, ne, ne, ne…!“ Mladík kroutil hlavou. To neni možný. To nemůže být pravda, kurva!

          Jak se nad něj skláněl, od opasku se mu uvolnil váček na lapání duchů a výsměšně se zakýval se, jako na zvrácený pozdrav z druhé strany. Strany, kam za ním Xue Yang opravdu nemůže, i kdyby byl schopen tu duši opravit.

          Byl mrtvý…

          „NE!“

          Žádné odhodlání světa, ani to šílené, které pronikalo od nervů do morku kostí, nemohl tento fakt zvrátit.

          A vědomí, že i kdyby si z něj udělal mrtvolu jako ze ZiChena by ho nedokázal uspokojit, bylo na celé té věci nějak ještě horší.

          Chtěl něco zničit. COKOLIV! Jenže uvnitř už nebylo co zničit. Kam se kurva poděly všechny ty rakve a hořák a nádobí…?

          „Do prdele!“ Chytil se za hlavu. Pokud chtěl něco zničit, musel vyjít ven. Úplně zapomněl na to, proč se vlastně vrátit, že už svítá…! Vyšel ven, překročil práh dvora a zamžoural do vycházejícího slunce.

 

          Xue ChengMei vyrazil na lov. Věděl, že se v tom městě mrtvol a mlhy, kterou sám stvořil, někde skrývá Malá slepá. Když už nevěděl, jak opravit duši svého Daozhanga, aby ho mohl vzkřísit a završit tak svou pomstu na něm, tak alespoň udělá z posmrtné existence té malé tulačky jedno velké peklo!

 

          Xue Yang měl rád noc. Ne, že by na tom někomu v tomhle městě příliš záleželo.

 

Konec