První polibek

Pár: Nie HuaiSang/Jin GuangYao (Meng Yao)

Bylo – nebylo jedno odpoledne v Qinghe. Druhý mladý mistr Nie se podroboval česání od Meng Yaa a položil přitom zásadní otázku, která vyústila až ve velmi nečekanou situaci…

Povídku jsem napsala coby jednorázovku, když jsem v lázních čekala na procedury. Od té doby jsem si ji po sobě několikrát četla a i když si myslím, že je svým způsobem nic neříkající, nemá žádný děj a zápletku ani erotiku, a vlastně je to jen takový střípek, tak je zase na druhé straně škoda, aby mi jen ležela „v šuplíku“ 😀

První polibek

 

          „Yao-ge,“ začal Nie HuaiSang, zatímco mu Meng Yao zaplétal vlasy do složitých copánků na temeni hlavy, „už ses někdy… no s někým… víš… políbil?“

          Ta otázka druhého muže tak zaskočila, že se asi na půl vteřiny zarazil. V odrazu v zrcadle mohl vidět, jak HuaiSangova tvář zrudla. Jeho zelené oči se okamžitě stočily jinam a stydlivě těkaly po předmětech na desce toaletního stolku.

          „Proč se ptáte, mladý pane?“ zajímal se s povzbudivým úsměvem na rtech a pokračoval v práci na dokonalém účesu druhého mladého mistra Nie. Koneckonců HuaiSangovi bylo 15 let. Měl už věk, aby se zajímal o takové věci. Navíc Meng Yao jen předstíral, že neví o sbírce erotických knížek maskovaných jako učebnice v jeho komodě.

          HuaiSang zrudl ještě o něco víc. V jeho rozpačitém ošívání mohl Meng Yao číst skoro jako v jedné z těch knih.

          „N-no totiž… Bratr mě posílá do Oblačných zákoutí v Gusu na přednášky a já… Nevím, mám pocit…“

          „Že o něco přicházíš?“ dokončil za něj Meng Yao a HuaiSang s ostychem přikývl.

          Úsměv zástupce vůdce klanu se mírně rozšířil.

          „Ještě neodcházíš, že?“

          Mladší hoch mu přes zrcadlo věnoval tázavý nejistý pohled se špetkou očekávání a možná, naděje? Meng Yao nad jeho nevinností v duchu jen kroutil hlavou.

          „HuaiSangu, jsi krásný mladší bratr vůdce klanu, pokud chceš být políben, před svým odjezdem, stačí se zeptat. Vsadím se, že by tě kterákoliv služebná z Nečisté říše okamžitě zahrnula svou láskyplnou péčí.“ Meng Yao připnul poslední copánek na své místo ve spletitém účesu a položil dlaně na chlapcova ramena, jako to činil vždy, když byl s česáním hotov.

          HuaiSang se ale zaškaredil.

          „To není vtipné, Yao-ge!“ ohradil se nepříliš příkře.

          Meng Yao stále držel dlaně na jeho ramenou.

          „Tak v čem je problém, A-Sangu?“

          Chlapec se znovu viditelně ošil a Meng Yao tiše čekal, dokud se nerozhodne říct, co ho na tom skutečně trápí.

          „Nechci žádat služebné…“ vypravil ze sebe neochotně s ruměncem ve tváři tak zřetelným, že se Meng Yaovi stáhlo hrdlo.

          „Žádná z těch dívek se ti nelíbí?“ zeptal se, pečlivě kontroluje intonaci hlasu, aby otázka zněla ryze nezaujatě.

          „Pche,“ odfrkl si A-Sang, „ty jsi mnohem hezčí dívka, než kterákoliv služka sekty.“

          Meng Yao tušil už nějakou chvíli, že HuaiSangův vkus je nejspíše vyhraněn docela jiným směrem, přesto ho vnitřně zaskočilo to slyšet pronesené tak rezolutně. Vzhledem k tomu jak ukázkově hoch před ním zrudl ve snaze napodobit včerejší soumrak, nejspíše nebyl v tomto překvapení sám.

          Usmál se, obešel Nie HuaiSanga z boku a nabídl mu ruku, aby mu pomohl vstát.

          HuaiSang na něj překvapeně pohlédl. Když vložil svoji drobnou dlaň do té jeho, nejistě polkl a olízl si z ničeho nic vyprahlé rty. Meng Yao mu pomohl vstát a odvedl ho k posteli.

          „Posaď se,“ vyzval ho.

          HuaiSangovi se zrychlil dech. Co? Proč?, panikařil, ale poslechl. Tak jako byl zvyklý poslouchat staršího bratra.

          Meng Yao se usadil vedle mladého pána a sledoval, jak mu hoří tváře, jak se jeho smaragdové oči plaše lesknou, jak obtížně polyká a mne si dlaně složené v klíně, protože v současné chvíli nedosáhne na žádný ze svých vějířů.

          „Chceš to zkusit se mnou?“ zeptal se rádoby odevzdaně, i když jeho odpověď předem znal. „Taky jsem služebník sekty Nie, víš?“ dodal škádlivě.

          V HuaiSangovi hrklo, pokud to bylo ještě možné, zrudl o další odstín, rozhořčeně plácl po Meng Yaově ruce dlaní. Ten ale jeho „výpad“ zachytil a tenké prsty se ovinuly kolem HuaiSangova štíhlého zápěstí.

          „A-Sangu?“ Meng Yao na něj upíral své laní oči s roztomilými ďolíčky ve tvářích.

          „T-ty jsi…,“ polkl, „…přítel…“ vydechl stísněně.

          Meng Yao si všímal jeho mělkého trhaného dechu, stejně jako nejistoty a strachu lesknoucích se v chlapcových očích. Zjemnil svůj úsměv, jakoby HuaiSang nebyl víc než malý roztomilý domácí mazlíček, kterého je třeba uklidnit a opatrovat. Meng Yao ho volnou dlaní něžně pohladil po tváři.

          HuaiSang zavřel oči a zatřásl přitom svými nespravedlivě dlouhými řasami. Přes rty mu splynul slabý vzdych.

          Ani si neuvědomuješ, jak jsi svůdný, pomyslel si Meng Yao. Byl přesvědčený, že kdyby HuaiSang chtěl, dokázal by svést prakticky jakéhokoliv absolutně nevyhraněného muže, po kterém by zatoužil. A kdyby se snad narodil v podobných podmínkách, jako Meng Yao, sjížděli by se muži z celého světa, pro jednu vášnivou noc s ním…

          Pokud měl výčitky, že by mohl druhého mladého pána „zkazit“ a „pošpinit“, odsunul je. Je to jen polibek, říkal si. Přiklonil se blíž a otřel se o jeho sametové polštářky.

          Nie HuaiSang zadržel dech a zachvěl se.

          „A-Sangu,“ šeptl Meng Yao a palcem mu rozevřel rty, „musíš dýchat,“ připomněl mladšímu muži měkce.

          HuaiSang trhaně vydechl. Otevřel oči a pohlédl do těch A-Yaových. Byly tak hluboké, v jejich šedých zákrutech cítil, že by se snadno mohl ztratit a nikdy nebýt nalezen.

          Rty ho od doteku brněly a tvář, kde se ho Yao-ge dotkl, měl v jednom ohni. Neokázal uklidnit motýly v podbřišku, ani přemoci rozechvělost zbytku těla. Nejasně si uvědomoval, že by měl možná něco říct, ale jediná myšlenka, která dokázala proniknout mlhou kolem jeho vědomí, byla, ještě, prosím…

          Meng Yao, jakoby uhodl chlapcovu žádost, se k němu beze slova znovu sklonil a tentokrát polibek prohloubil. Jazykem ochutnal nejprve rty a poté pokračoval k linii zubů odhodlán zajít tak daleko, kam ho HuaiSang pustí.

          A HuaiSang se nijak nevzpíral. Vůbec netušil co s rukama, natož jazykem! Ale když se o sebe otřeli v jeho ústech, pocítil slabost rozlévající se od hrudi do všech nervů a toužebně do polibku zavzdychal.

          Meng Yao se ušklíbnul. Přitáhl si chlapce blíže k hrudi a hladil ho jednou rukou po zádech a druhou v sametových vlasech. Jeho ruce vysílaly do A-Sangova těla další malé blesky.

          Meng Yao netušil, kde se v něm vzala ta touha učinit HuaiSangův první polibek nezapomenutelným. Ve slabé chvilce ho napadlo, že chce, aby se MingJuův bráška už nikdy nespokojil s ničím menším než tímto. Koneckonců svět byl odjakživa krutým místem. Obzvlášť vůči jemným a něžným lidem, jakým A-Sang byl. Nikdo mu nezaručí, že se napříště nezaplete s někým, kdo by mu mohl ublížit. Chtěl, aby to pro něj napoprvé bylo krásné.

          Ačkoliv mu často připadalo nespravedlivé, že se někdo, kdo si svého štěstí vůbec neváží, narodil do prominentní rodiny pod ochranná křídla velkého bratra a ještě většího vůdce klanu, nikdy nedokázal Nie HuaiSanga nenávidět. Paradoxně byl také vězněm svého původu, stejně jako Meng Yao.

          HuaiSang vychutnával přetrvávající polibky, jako květiny polykají životodárné sluneční paprsky. Nedokázal se jich nabažit a hluboko v nitru si přál, aby tato chvíle nikdy neskončila. Podařilo se mu Meng Yaa i obejmout…

          Bylo to jiné objetí, než jaké nabízeli velcí, silní muži přicházející do nevěstince, kde žil jako kluk. Meng Yao nikdy dřív neokusil, příchuť kontroly v takové situaci. Přes všechny své obrázkové knížky byl HuaiSang obrazem naivní nezkušenosti. Doslova se mu rozplýval v náručí. Kdyby se Meng Yao rozhodl ho svléknout a na místě učinit svým, pravděpodobně by ho ani nenapadlo vzepřít se. Až tak moc mu A-Sang důvěřoval…

          Přinutil se přerušit polibek. Bylo by příliš snadné nechat se unést chlapcovou důvěřivou poddajností a vlastní tvrdostí v jižních partiích. Jenže to by v prvé řadě znamenalo zradit Nie MingJuovu důvěru, na které závisel Meng Yaův život. Nechtěl ani pomýšlet na to, co by s ním vůdce sekty udělal, kdyby zneužil jeho malého bratra. Navíc by to nebylo fér ani vůči HuaiSangovi.

          Mladý pán na něj zíral zastřeným zrakem, když se mu konečně podařilo znovu otevřít oči.

          Meng Yao ho oblažil dalším ze svých úsměvů.

          „Líbilo se ti to, A-Sangu?“

          Hoch trhaně přikývl, ústa stále pootevřené v němé pobídce.

          Meng Yao musel vynaložit více vůle než by si připustil, aby odolal.

          „Jsi celý zmačkaný,“ upozornil ho.

          HuaiSang nechápavě zamrkal.

          Meng Yao vstal a došel pro malé bronzové zrcátko, ve kterém se jeho svěřenec mohl vzhlédnout. HuaiSangův účes sice polibky a těsné objetí přežil, ale spodní vodopád vlasů mu rozcuchaně trčel do všech směrů. Měl opuchlé rty, zmačkané šaty a celý působil jako milenec přistižený při činu v ložnici vdané ženy.

          „Musíme tě upravit,“ řekl Meng Yao. Vstal, pomohl druhému mladému mistrovi uhladit roucho a jemným hřebínkem přečesat volné vlasy. Dokonce mu přinesl i umyvadlo, aby si mohl omýt obličej.

          HuaiSang však jakoby uvízl v jiskřivém pocitu, který jejich těla vysílala, když se dotýkala. Stále se jemně třásl a zíral na něj pohledem citelného nedostatku. Této němé žádosti však Meng Yao už nesměl vyhovět. To bylo nejlepší, co mohl udělat (nebo spíš neudělat) pro ně pro oba.

          „Nemusíte mít obavy, druhý mladý mistře, váš bratr se o ode mě o vašich preferencích nic nedozví,“ lehce kývl hlavou a obdařil ho dalším z řady milých úsměvů.

          HuaiSang jakoby si až v té chvíli vzpomněl na svého bratra, okamžitě začal ztrácet růžovou barvu z tváří a jeho oči se projasnily. Meng Yao si mohl v duchu gratulovat k úspěšnému zvládnutí další těžké situace s mladým pánem. Radost by však byla větší, kdyby nikdy nepocítil uspokojivý pocit, který z jejich polibku získal.